Jak k máji patří oživlá příroda, připalující slunce, tak k českému máji patří i tři ledoví muži, jejichž mrazivý dech je tou poslední připomínkou odcházející zimy. Náš venkovský lid odedávna bedlivě pozoroval přírodu a měl ověřeno, že během roku je několik mezníků povětrnostních změn. Jedním z takových mezníků je i skupina tří dnů 12. -14. května, na které připadají svátky tří světců, Pankráce, Serváce a Bonifáce a nazvali je ledovými muži, železnými muži, železnými bratry, zmrzlíky, ledovými bratry, tři studení, studení svatí, mokří muži, mokří svatí, mokří bratři atd.
Ledoví muži náležejí k nejstarším etnometeorologickým obdobím evropského mírného pásma. Proto mnohé pranostické výroky znějí ještě poněkud dobově, cize a archaicky. O tzv. ledových svatých, ale i o studené Žofii, je prý zmínka již v knize Konráda Dangkrotheima, která obsahuje jména světců a pochází z roku 1415. O ledových mužích píše i francouzský spisovatel Francois Rabelais v prvé polovině 16. století. První zmínky o pranostice ve které se vyskytuje, alespoň jeden zmrzlý svatý se našly u našich polských sousedů: "Przed Serwacjuszem nie trzeba sie pewenego lata spodziewač." V překladu zní: "Před Servácem nespoléhej na jisté léto." Toto rčení je doloženo z roku 1664.
Pokud pátráme v našich kronikách po stáří rčení o "ledových mužích" s překvapením zjišťujeme, že rčení chybějí ve sbírce Partliciově z roku 1617, ani je neuvádí A. Strnad na sklonku 18. století. Až Selská pravidla, připojená ke "stoletému" kalendáři z roku 1846, pak znají pouze rčení: "Před 13. dnem máje nejsme ubezpečeni stálého letního povětří, po tomto dni, ale není zapotřebí se obávati vínu škodného mrazu." První svatý se v naší pranostice objevil až v roce 1868: "Před Servácem není léta, po Serváci s mrazy veta." Podle K. Pejmla pranostiky o ledových mužích nejsou naše původní, ale byly k nám přeneseny.
(zdroj: Medardova kápě - Jan Munzar)
Pokud, ale budeme mluvit o existenci pranostik, které upozorňují v období ledových mužů na možnost deštivého počasí najdeme v knize z roku 1827 od Jana Javornického tento text: "Nápodobně bez příčiny lekají se lidé dnů sv. Pankráce, Servace a Boniface, ježto v tom čase pršky nejjistější jsou. . . "
Kdo je PAN SERBONI?
Kompletní ledové muže uvádí až teprve F. L. Čelakovský r. 1852, ale pouze ve formě zkratky: „Pan Serboni pálí stromy“. Sám však ke rčení poznamenává: "Jde však spíš o školní než prostonárodní přísloví, je složené z prvních slabik tří svatých: PAN-krác, SER-vác, BONI-fác. A po jejich odchodu zahrádkáři vědí, že je čas sázet. Pranostiky o zmrzlých mužích u nás vycházejí v průměru tak jednou za tři roky."
Kdo byli svatí Pankrác, Servác a Bonifác:
První ledový světec Pankrác měl za sebou pohnutý osud. Bylo mu jenom 14 let, když se odmítl vzdát křesťanství, a tak byl 12. května roku 304 v Římě veřejně sťat. Je patronem dětí, mládeže a ochraňuje mladé rostliny a květy. Svatý Servác, biskup, nezemřel mučednickou smrtí, ale na zimnici, bylo to 13. května 384 v Holandsku. Je vzýván, aby chránil před jarními mrazíky. Poslední ledový světec Bonifác měl celkem nezávislý způsob života. Všechno se ale změnilo, když na vlastní oči uviděl, jak jsou křesťané pro svou víru krutě zabíjeni. Pod vlivem hrůzných zážitků se veřejně přihlásil k víře Ježíšově. Byl okamžitě uvězněn a po krutém mučení ho biřicové vhodili do vařící se smůly. To se podle legendy psal rok 306. Tři ledoví muži mají také ledovou společnici - je jí světice Žofie. Stala se křesťankou a za vlády císaře Diokleciána, kdy vrcholilo pronásledování křesťanů, byla pro svou víru patrně roku 305 sťata.
Pranostiky:
- Před 13. dnem máje nejsme ubezpečeni stálého letního povětří; po tomto dni ale není zapotřebí se obávati vínu škodnému mrazu.
- Svatí, kteří u nás v půli května hrozí mrazy jsou: Mamert (11.5.), dále ledoví muži - Pankrác, Servác, Bonifác a jejich kuchařka Žofie a zmrzlý Jan (Jan Nepomucký 16.5.)
- Mráz, který Mamert (11.5.), Pankrác, Servác a Bonifác kuje, rád se v tyto dny dostavuje.
- Nezamrazí-li ledoví bratři, Pankrác, Servác a Bonifác, alespoň zastudí.
- Na Pankráce, Serváce a Bonifáce, bývá chladno na polní práce.
- Pankrác, Servác, Bonifác - ledoví muži spalují mrazem ovoce i růži.
- Pankrác, Servác, Bonifác - studení bratři, přinesou chladna, jak se patří.
- Pankrác, Servác, Bonifác pro sadaře jsou zlí chlapci.
- Svatí Pankráci, Serváci a Bonifáci, vás se bojí všichni sedláci.
- Můžeš-li dobře činiti s panem Servaciusem, na Bonifaciuse nezapomínej.
- Tři ledoví byli svatí, ale často jsou nejvíc proklatí.
- Pan Serboni pálí stromy.
- Pan Bonifác spálí stromy.
- Pankrácova nepohoda - vinohradům výhoda.
- Před Servácem nespoléhej na jisté léto.
- Pominou zmrzlíci, pominou mrazíci.
- V půli května, po mrazech je veta.
- Na Pankráce, na Urbana suchý den – urodí se víno, hustý bude len.
- Pankrác a Urban bez deště - hojnost vína.
- Na svatého Pankráce, Serváce a Bonifáce pršky nejjistější bývají.
- Prší-li na železné muže, bude pršet po mnoho dnů.
- Železní muži mrazí, studí nebo jsou deštiví.
- Čas ledových mužů a svaté Žofie bez deště nemine.
- Na tři ledové – Pankráce, Serváce a Bonifáce padává voda.
- Deště ledových mužů kazí obilí.
- Pankrác, Servác, Bonifác - často květy klidí, pro královnu Žofii.
- Čas ledových mužů a svaté Žofie bez deště nemine.
- Pankrác, Servác, Bonifác jsou ledoví muži, Žofie je jejich kuchařka.
(tato pranostika je v našich krajích teprve doložena až v 18. století) - Svatá Žofie je kuchařka ledových mužů a nezůstává tomu nic dlužna.
- Čas ledových mužů a svaté Žofie bez deště nemine.
Na obrázku jsou zachyceni tři ledoví muži při jejich ničivé práci ve vinicích. Pankrác se je snaží zpustošit ničivým dechem. Servác trhá její mladé výhonky a Bonifác poráží její opory.
zdroj: archiv Antonín ViK a časopis Venkov, 1940, Velký pranostikon - Zdeněk Vašků
vyobrazení: ilustrace z časopisu Venkov
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
