Len setý byl odpradávna velice důležitou plodinou, archeologické nálezy dokládají zpracování lnu na našem území již v 2. tisíciletí před n.l. Stonek se zpracovával na vlákno k výrobě plátna, ze semen se lisoval lněný olej a sloužil i jako přídavek do potravin i jako léčivo. Lněné pokrutiny jako odpad při lisování se dávaly dobytku, pazdeří a koudel, odpad ze zpracování stonku a vláken, sloužil jako tepelná izolace. U nás došlo k největšímu rozmachu pěstování lnu v roce 1925, kdy bylo úplně běžné pěstovat len. S úpadkem textilního průmyslu se u nás nyní pěstuje jen výjimečně.
Len se zaséval od konce března do poloviny června. Platila i jedna pranostika „Leny se sejou kolem Petronely (31.5.)“ a již při setbě se praktikovaly různé zvyky k zajištění jeho kvality. Tu mohl ovlivnit nejen rozsévač, ale i úplněk měsíce, či svěcený prut kočiček. Jak pro rozsévače, tak pro prut platilo, čím vyšší, tím vyšší len, nebo si před setím rozsévač rozetřel v ruce česnek od štědrého dne a rukama takto natřenýma seje, na vzešlé rostlinky pak neměly jít mušky. Kvalitě lněného semínka mělo pomoci vajíčko v rozsévací plachtě. Čím později se len zasel, tím později se i sklízel, červnový se trhal až po žních. Od zasetí se stávala péče o len věcí žen. Ty jej protrhávaly, okopávaly, sklízely a obstarávaly i všechny další práce.
