Sv. Antonín byl vyhledáván svobodnými lidmi, kteří chtěli vstoupit do manželství, zejména ženami a dívkami. Tyto tužby se měly naplnit na poutních místech. V tomto ohledu prosluly poutě do Prašivé na Frýdeckomístecku a do Blatnice u Veselí nad Moravou.
Pouť do Prašivé se koná v neděli po 13. červnu. Dívky z širokého okolí sem přicházely podle přesvědčení, že žádná se dřív nevdá, dokud nevykoná pouť k sv. Antoníčkovi. Ve všem konání bylo třeba se přidržovat čísla sedm. Aby děvče dosáhlo svého cíle, muselo vejít sedmkrát do kostela, tam se pokaždé pomodlit, anebo sedmkrát oběhnout kostel. V minulosti se kladly překážky náročnější, bylo třeba vystoupit sedmkrát od úpatí na vrcholek kopce a sedmkrát se pomodlit růženec, pak teprve svatý Antoníček "dal" děvčatům dobrého ženicha.
Druhým místem, kam si svobodná mládež chodila vyprosit nastávajícího druha nebo družku života, je poutní kostel sv. Antonína z r. 1668 na kopci Blatnická hora, lidově zvaný Antonínek, který byl pro obyvatele blízkého okolí ochráncem úrody na polích a vinicích. Později v dožínkovém procesí chodívali lidé s věncem děkovat svému patronu. Pro mladé lidi byla pouť vítanou příležitostí k seznámení a nalezení vhodného partnera do manželství. Pokud by měla být dívčina prosba vyslyšena, bylo třeba vykonat po devět neděl za sebou pobožnost a ukončit ji řádnou smírnou a očistnou poutí.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře, napsala Eva Večerková 2
vyobrazení: obraz Joža Úprka (1861-1940), Pouť u sv. Antonínka, konec 19. st. a pohlednice
