Pouť se konala vždy první neděli po svátku sv. Prokopa, tedy po 4. červenci, stala se tak první pražskou letní poutí. Podle některých pramenů byly základy kostela sv. Prokopa položeny už ve druhé polovině 17. století. Jisté je, že roku 1711, kdy byl obnoven Prokopský svátek a sv. Prokop byl prohlášen za patrona České země. Kostel byl vysvěcen 4. července roku 1712. Část lodi byla přistavěna roku 1723 a poslední úpravy kostel prodělal v roce 1893 při opravě.
První procesí poutníků u příležitosti vysvěcení kostela do Prokopského údolí vedl farář od sv. Václava na Malé Straně. Mezi Pražany získávala stále větší oblibu, po mnoho let přicházeli tisíce lidí nejen z celé Prahy, ale i z jejího okolí. Jejich proud začal zvolna ubývat až s rozvojem těžby vápence.
Světské prvky brzy přebily církevní tvář pouti. Přijížděli kejklíři i kramáři, cesta byla lemovaná stánky s nejrůznějším zbožím, od cukrářských výrobků, tureckého medu a kyselých okurek přes jižní ovoce, po pouťové prstýnky a obálky se štěstím. Nechyběly houpačky, kolotoče, střelnice ani zvěřince, ve kterých určitě byla k vidění i nějaká ta mořská panna.
