Svatodušními svátky, letnicemi vrcholí období Velikonoc, slaví se padesát dnů po Velikonoční neděli, připomíná se jimi seslání Ducha svatého. Protože tyto svátky připadají na dobu, kdy se všechno zelená a kvete, lidé jim také říkali „zelené“ nebo rozálie - podle růží. Letnice jsou svátky radostné, s bohatou květinovou výzdobou kostelů a kvetou-li už růže, tak hlavně jejich květy jsou součástí výzdoby. Roucho kněze při bohoslužbách je červené barvy „ohnivé“, která má připomenout ohnivé jazyky, v jejichž podobě Duch svatý na apoštoly sestoupil. V době raného křesťanství se konaly křty, protože svatodušní svátky byly vedle Velikonoc určeny jako druhý termín pro přijímání nových věřících. Často se při této příležitosti uděluje svátost biřmování, tedy obnovení křtu na prahu dospělosti.
V sobotu před „zelenými“ svátky hospodyně uklidily dům a vyzdobily jej zvenku i zevnitř zelenými lipovými větvemi a kvítím. Zelené větvičky se zastrkovaly za okna a ve světnici byl ověnčený především „svatý kout“, roh světnice s obrázky svatých a krucifixem (kříž s tělem Ježíše Krista), aby si měl v neděli Duch svatý, až přijde do příbytku v podobě holubice, kam sednout. Zpravidla tu stával i stůl a nad ním visela dřevěná holubička (symbol Ducha svatého). V sobotní předvečer se také po celé vsi ozývalo práskání bičů, střílení z pušek a pistolí a rachtání klíči. Hluk sloužil jako magický prostředek proti temným a čarodějným silám a také měl rachot připomínat hukot vichru, který doprovázel příchod Ducha svatého.
