Tradice tohoto svátku sahá do počátku 15. století, kdy jej pod názvem Zasnoubení svatého Josefa začal slavit řád minoritů ve francouzském Chartres. Významným milníkem byl rok 1725, kdy došlo k přejmenování na Zasnoubení Panny Marie a svátek se rozšířil do celé církve. Zatímco původně připadal na 26. listopad, od roku 1910 se jeho pevným datem stal 23. leden. Od poslední reformy v roce 1969 je však jeho slavení vyhrazeno již jen kostelům s tímto konkrétním zasvěcením.
Legenda o zasnoubení:
Podle tradice byla Maria vychována v chrámu a ve čtrnácti letech jí měl být určen ženich z rodu Davidova. Volba proběhla skrze zázračné znamení: svobodní muži položili své pruty na oltář a ten, jehož prut rozkvete, se měl stát Mariiným chůbcem. Rozkvetla pouze hůl tesaře Josefa, čímž byl vyvolen za jejího manžela.
Na obraze Raffaela Santiho Zasnoubení Panny Marie se tento akt odehrává na prostranství před kostelem. Kněz spojuje ruce Marie a Josefa, který jí navléká zásnubní prsten na její prst. Josef je středního věku, jinde je zobrazován jako stařec. V ruce drží prut, který rozkvetl v lilii. Za Marií stojí chrámové panny, za Josefem zklamaní potenciální nápadníci. Jeden z nich, plný vzteku, láme prut přes koleno. Není jasné, zda je zobrazeno zasnoubení nebo svatba, ani zda a jak ve skutečnosti k oběma událostem došlo. Zřejmě je větší význam přikládán zasnoubení s tím, že svatba už následuje sama sebou. (Tuto ikonografii v různých obměnách vždy doplňuje kruhová stavba v pozadí. Její podoba vychází z jeruzalémského Skalního dómu – mešity na Chrámové hoře, kterou středověcí Evropané mylně považovali za přestavěný Šalamounův chrám. Ostatně v dobách templářů tato stavba skutečně sloužila jako křesťanský kostel pod názvem Templum Domini.)
Historická skutečnost musela být mnohem prostší. Místem zásnub asi byl Nazaret. Když se Mariina rodina dohodla s Josefem, slavily se zásnuby, které měly v mojžíšském zákoně stejnou platnost jako manželství. Za nějaký čas si musel snoubenec odvést snoubenku do svého domu. V tomto mezidobí se událo Zvěstování.
zdroj: knižní archiv Antonín ViK
vyobrazení: Raffael Santi (1483-1520)
