Pocházel pravděpodobně z helénských Židů, jako prvomučedník je uctíván hned po svátku Kristova narození. Byl velmi výmluvný, vzdělaný a zanícený kazatel. Během jednoho z jeho plamenných kázání došlo ke sporu se Židy. Obvinili ho z hanobení Boha. Štěpán byl poté odvlečen před soudce. Zde měl Štěpán vynikající obranou řeč, načež povstala obrovská vřava. Soudce si musel zakrýt oči, neboť Štěpánův obličej začal zářit jako tvář anděla. Soudce nemohl déle snášet ostrou řeč a zářící světlo, a tak odsuzuje "obžalovaného" bez dalšího jednání k smrti ukamenováním.
K jeho ukamenování došlo v. r. 37 za hradbami Jeruzaléma, protože rozsudek smrti se nesměl provádět uvnitř města. Když jej kamenovali, modlil se za nepřátele své: „Pane, nepokládej jim to za hřích.“. A při slovech: „Pane Ježíši, přijmi duši mou“ vypustil ducha. Jeho kamenování přihlížel i mladý pronásledovatel křesťanů Saul-budoucí apoštol Pavel.
Podle legendy byly Štěpánovy ostatky údajně nalezeny v r. 417, po trojím vidění ve snu kněze Luciána a pak byly přeneseny do chrámu v Jeruzalémě. Odtud se části ostatků dostaly do Konstantinopole dnešního Istambulu a v roce 560 do římské baziliky sv. Vavřince za hradbami Říma. Zde je zmiňováno legendární vyprávění, že se Vavřinec pohnul ke straně, aby byly k němu uloženy Štěpánovy ostatky. Další jejich části se dostaly do Asie, Afriky, Evropy. S šířením jeho úcty vznikalo i mnoho vyobrazení a uměleckých děl. Kolem 14. století začal být zobrazován ve společnosti dalších dvou jáhnů mučedníků, a to sv. Vavřince a sv. Vincence ze Zaragozy. Kult svatého Štěpána se později velmi rychle šířil po celé Evropě. Štěpán se stal světcem, kterého měli v oblibě němečtí králové i císaři. Uherští panovníci ho začali považovat za národního světce a patrona. Ne náhodou nese Svatoštěpánská koruna Uherského království své pojmenování. Obliba tohoto světce se pak šířila i díky námořníkům, kteří ho uctívají jako svého patrona.
Hlavní svátek sv. Štěpána byl již od zavedení vánočního svátku stanoven na den následující po slavnosti Narození Páně, aby se vyjádřilo těsné spojení Ježíše a jeho prvního mučedníka, na Západě se tak slaví 26. prosince. Štěpánův kult je na Východě doložen od 4. století, na Západě od 6. století.
Štěpán je dále patronem jáhnů, koní a kočí, pacholků u koní, kameníků a zedníků, krejčích, tkalců, tesařů, bednářů, pomocník proti bolestem hlavy, proti kamenům, píchání v boku a proti posedlosti. Je také přímluvcem za dobrou smrt.
Svatý Štěpán se obvykle zpodobuje s atributy jáhenskými – dalmatikou, tonzurou, evangeliářem – a mučednickými, tedy palmovou ratolestí a především kameny jako znakem způsobu jeho umučení.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK a www.catholica.cz
vyobrazení: obraz, autor neznámý
