Lazar žil v prvém století ve Svaté zemi. Jeho otec Theofil byl váženým a velice bohatým úředníkem ve vesnici Betánie. Měl dvě sestry – Marthu a nevlastní Maří Magdalenu, která žila hříšným životem do chvíle, než poznala Spasitele a stala se až do konce života jeho nejvěrnější učednicí, průvodkyní a pomocnicí. Podle různých indicií se lze domnívat, že mohla být Ježíšovou manželkou. Svatý Lazar byl Ježíšův přítel a Ježíš byl častým hostem v jejich domě v Betánii u Jeruzaléma.
Legenda o vzkříšení sv. Lazara vypráví: Lazarovy sestry, Marta a Marie, poslaly z Betanie Ježíšovi zprávu, že jejich bratr, Lazar, je nemocný. Ježíš byl v té době v Jeruzalémě, což je vzdálenost 15 stadií, tedy necelé 3 km od Betanie. Nevypravil se za ním hned, ale ještě dva dny úmyslně pobýval ve městě. Když se konečně Ježíš s učedníky vypravil za Lazarem, tak ten již byl čtyři dny mrtvý a pohřbený. Jedna z Lazarových sester mu vyčetla, že kdyby přišel včas, bratr mohl ještě žít. Ježíš šel spolu s truchlícími k jeho hrobu a modlil se. Poté zvolal silným hlasem: „Lazare, pojď sem!“. A Lazar skutečně vyšel, tak jak byl do něj uložen do hrobu. Měl plátnem svázané ruce a nohy a hlavu ovinutou rouškou. Tato biblická událost je vlastně předobrazem samotného Ježíšova vzkříšení a vyjití z hrobu. Vzkříšení Lazara je považováno za jeden z největších zázraků, které vykonal Ježíš Kristus.
Ostatní o sv. Lazarovi nabízí legendy. Po svém vzkříšení dostal Lazar od Ježíše zvláštní požehnání, aby měl sílu žít v jeho službě. Pseudo-klementinské spisy zmiňují Lazarovo pozdější působení v Sýrii a zdůrazňují, že Ježíšovi nepřátelé se ho rozhodli zabít, protože byl živoucím důkazem Ježíšovy božské moci. Podle tradice Lazar přijal o Letnicích Ducha svatého a po smrti Štěpána byl od Židů dopaden, i se sestrami posazen v Jaffa do poškozené lodi bez vesel, aby skončili v moři, oni však zázračně dopluli do bezpečného přístavu. Východní tradice udává, že přistáli na Kypru. Západní legenda vypráví, že dopluli ke břehům Provence. Žil ještě třicet let a působil jako biskup v Marseille. Tam se také našla část jeho ostatků. Která z verzí je pravdivá? To nevíme.
Podle legendárního podání se Lazar za Neronova pronásledování (kolem r. 60) skrýval v jeskyni, v níž byl později pohřben, když za Domitiana (mezi léty 81-96), zde byl po určité době věznění popraven. Nad touto jeskyní byl postaven opatský kostel sv. Viktora. Lazarovy ostatky prý později byly převezeny do Autun. V Marseille je však uctívaná údajná Lazarova lebka.
Svatý Lazar se stal patronem hrobařů, malomocných a také řezníků. Stal se záštitou a nadějí všech nevyléčitelně nemocných i těch, kteří se o ně starají. Proto po něm byly často pojmenovávány špitály. Jeho atributy jsou: rakev, plátna, vstávající z hrobu, loď
Z bratrstva, které pečovalo o malomocné v Jeruzalémě, vznikl rytířský řád svatého Lazara, nejstarší charitativní organizace na světě. Když museli lazarští rytíři opustit Svatou zemi a vrátit se do Evropy, u všech velkých měst zakládali lazarety – špitály pro malomocné. Jeden byl v i Praze, stál tu až počátku minulého století. Tam, co je dnes Lazarská ulice.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK a catholica.cz
vyobrazení: obraz
