S nemalou nadsázkou se dá říci, že druhý svátek vánoční byl v podstatě neoficiálním dnem mužů. Štěpánské pití má dlouholetou tradici, už v Kapituláři Karla Velikého z 8. století se zakazuje neřest opilosti a zaklínání na počest sv. Štěpána. Mnoho se v tento den pila kořalka, prý aby byli lidé silní. Na taneční zábavě mnohde útratu platily dívky, za to, že je chlapci u muziky vytočili.
V tento den si hospodyně už od rána své muže předcházely, čistily jim boty, chystaly svým mužům celý sváteční úbor k lůžku. Při strojení do něj mu podávají jeho kalhoty. Poučený manžel ví, že jejich přijetím by byl "odejit" do jiné "služby", tudíž své ženě poděkuje, ale z jejích rukou je nepřevezme. „Polož je na lůžko, já si je potom vezmu", tak praví manžel, který chce zůstat v dosavadní "službě", jelikož je v ní spokojen. Často pak muži své hospodyně za tuto úslužnost odvděčili „zavdanou“ v hospodě. Někde se zvyk otočil a na Nový rok muži ženám podávali sukně.
V jižních Čechách si děvčata na svatého Štěpána přivstala, vyleštila mužům boty a schovala je. Chasníci je pak museli vyplatit. Často se jim ale platit nechtělo a děvčata jim boty zadarmo nevydala. Když však začalo zvonit do kostela a chasníci stále stáli bosí, nezbylo jim nic jiného než zaplatit.
Na Hané se na důkaz uznání, že jsou toho dne muži pány, obsloužily je ženy omytím hodně hodně studenou vodou, případně sněhem, pokud se dotyčný zdráhal procitnout. S příchodem Nového roku se však role opět obrátily. Také u nás na Přerovsku se dochoval podobný zvyk, který dodnes udržuje má sestra. Hned zrána ženy utěrkou namočenou ve studené vodě otírají svým partnerům obličej a hlasitě přitom pronášejí: „Na Štěpána není pána.“ Muži jim tuto „péči“ oplácejí o Velikonocích. A proč se tak děje? Snad proto, aby se smyly "staré hříchy", zbytky lenosti a do nového období se vstupovalo svěží a bdělé.
Na Šumavě, po mši o svátku svatého Štěpána zvali chlapci děvčata do hospody, kde se mládež občerstvovala pivem nebo kořalkou, vzácněji vínem. Zde se také připíjelo na "krásu a sílu". V městečkách se krása a síla oslavovala u muziky. Při této oslavě, která měla formu jakési soutěže, platilo, že ten, kdo nejvíc vypil aniž se opil (to znamená, že nejméně dal najevo působení alkoholu) byl "nejsilnější", dívka ve stejném případě byla "nejkrásnější".
V Uhřičicích u Kojetína zavěšovali na kliky u dveří žebráka. Někdo upletl ze slámy chlapa a večer ho upevnil na kliku u dveří. Když ve stavení žebráka zpozorovali, odnesli ho k sousedovi na dveře. Kde na to nepřišli, bylo ráno smíchu, když šli lidé do kostela, že u N…. neměli žebrákovi co dát, proto se jim oběsil na klice.
Mnoho lidí si také dávalo 26. prosince žehnat červené víno v kalichu, do něhož kladli malý kámen jako vzpomínku na Štěpánovo kamenování, a víno pak vypili. Také sůl a vodu, které byly o Štěpánu svěceny, užívali lidé jako léčebný prostředek.
Zdroj: archiv Antonín ViK, Eva Večerková - Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře a Hoj, ty štědrý večere… Čenk Zíbrt, 1910
vyobrazení: pohlednice, Marie Gardavská (1871, Kojetín - 1937, Kojetín)
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
