S nemalou nadsázkou se dá říci, že druhý svátek vánoční byl v podstatě neoficiálním dnem mužů. Štěpánské pití má dlouholetou tradici, už v Kapituláři Karla Velikého z 8. století se zakazuje neřest opilosti a zaklínání na počest sv. Štěpána. Mnoho se v tento den pila kořalka, prý aby byli lidé silní. Na taneční zábavě mnohde útratu platily dívky, za to, že je chlapci u muziky vytočili.
V tento den si hospodyně už od rána své muže předcházely, čistily jim boty, chystaly svým mužům celý sváteční úbor k lůžku. Při strojení do něj mu podávají jeho kalhoty. Poučený manžel ví, že jejich přijetím by byl "odejit" do jiné "služby", tudíž své ženě poděkuje, ale z jejích rukou je nepřevezme. „Polož je na lůžko, já si je potom vezmu", tak praví manžel, který chce zůstat v dosavadní "službě", jelikož je v ní spokojen. Často pak muži své hospodyně za tuto úslužnost odvděčili „zavdanou“ v hospodě. Někde se zvyk otočil a na Nový rok muži ženám podávali sukně.
