Štědrý den
Dnes Štědrý den. Už večer bude brzy.
Vzduch pln je stříbrného rozechvění,
na snětích ztuhly neskanulé slzy
a světel zář je v diamanty mění
dnes, v Štědrý den.
Tma houstne kol. Za okny zima dýchá
a v cizích jizbách veselí se děti.
Jde láska k nám a božská je a tichá.
Zrak zahořel a němá duše světí
dnes, v Štědrý den.
Sám sedím, sám; a samota dnes tíží.
Sníh padá . . . padá . . . Krůček nezazvoní,
zdi tísní mne a strop se tolik níží!
Já vzpomínám, jak bylo dávno, loni
na Štědrý den!
Jen jako ve snách slyším melodii
a matná světla planou, voní lesy ...
Vzpomínek ptáci prudce křídly bijí.
Ach, mládí, mládí, dětství, kráso, kde jsi
dnes, v Štědrý den?
Sníh padá . . . padá . . . Přivřely se zraky,
na bledých rtech se slova zastavila.
Stříbrné hvězdy září pod oblaky,
a duše má, jak sněžná pláň je bílá
dnes, v Štědrý den:
Jde Láska k nám, a božská je a tichá!
autor: Jarko Duriš, zdroj: Rozkvět, 1910, č. 24
vyobrazení: pohlednice
