V pranostikách se setkáváme s časovým údajem podletí, poletí či polétí a podletie, např. k 1.9. se vážou pranostiky „Když laštovice letí, jest znamení podletí“ nebo „Je-li střídavě na Jiljí, je střídavé podletí.“ V těchto pranostikách se ukazuje na část roku před podzimem a vychází ze staročeského členění roku na osm ročních období, kterého se u nás na venkově hojně užívalo ještě koncem 19. století. První český tištěný kalendář z r. 1489 (plzeňský) dokonce dělí rok na šest období. Jsou to: zima (prosinec, leden), jaro (únor, březen), podletí (duben, květen), léto (červen, červenec), poletí (srpen, září), podzim (říjen, listopad).
Podle Slovníku spisovného jazyka českého je slovem podletí označováno, jak období pozdního jara, příp. časného léta (jaké by to bylo bez slunéčka podletí?), tak i období sklonku léta (léto míjelo a téměř se již překlánělo v podletí) anebo se jím také může označit celá doba jednoho roku (dvanáct roků minulo, třinácté běží podletí).
