Sonet z podzimního večera
Na posněženou zemi splývá
tma mrazivého prosince;
jde noc k nám šílená a divá,
jak uprchla by z blázince.
Hřmí do oken a v kamnech zpívá
a skáče, píská lehýnce
a hned je zase zádumčivá
jak při podivné vzpomínce.
A zase zuří, lká a svistí
a trhá slední suché listí,
kde jaké chví se na sněti...
Pak sténá cos . . . ten hlas se chvěje,
a ty si myslíš: to si přeje
pár fial už zas viděti . . .
autor: Josef Svatopluk Machar (1864, Kolín – 1942, Praha), Podzimní sonety, 1892
vyobrazení: ilustrace, Adolf Kašpar
