Proč byl Duch svatý poslán apoštolům právě 50. dne po Velikonocích?
Letnice (lat. Pentecostes = 50. velikonoční den), židovský svátek slavený jako dožínky, poděkování za úrodu, se stal dnem seslání Ducha Svatého na apoštoly shromážděné i s Pannou Marií na modlitbách. Podle biblických textů Ježíš po svém zázračném vzkříšení (zmrtvýchvstání= na Velikonoční neděli) pobýval ještě čtyřicet dnů na zemi, zjevoval se svým nejbližším a také s nimi rozmlouval o jejich poslání. Po 40 dnech Kristus před očima apoštolů vystoupil na nebesa a usedl po pravici Boha.
Uplynulo deset dnů od nanebevstoupení Ježíše Krista a 50 dnů od Velikonoc. Ježíšovi učedníci se tehdy sešli v Jeruzalémě v den oslav židovských letnic a bezradně přemýšleli, co budou dělat bez svého Spasitele. V tom se domem prohnal silný vítr a z nebes byl seslán na jeho učedníky Duch svatý a obdařil je zvláštními schopnostmi, aby mohli splnit své poslání – rozejít se po světě a jako apoštolové hlásat učení svého Mistra. Z prostých rybářů, kovářů, tesařů se tak stali kazatelé, filozofové, lidé schopni slovem přesvědčovat shromáždění, navíc vládnoucí mnoha jazyky, užívanými v té době v rozlehlé Římské říši. Apoštolové, první šiřitelé tohoto učení, jsou také ode dne osvícení označováni jako svatí. Událost seslání Ducha svatého je považovaná i za vznik křesťanské církve, která je dodnes jedna z nejvýznamnějších náboženství světa.
Podle lidového výkladu a knihy Skutků apoštolů přišel Duch svatý s velkým hlukem a to tak, že za mocného hukotu vichru z nebe vyšlehly ohnivé jazyky, které označily každého z nich. Na připomínku tohoto aktu byla svatodušní mše celebrována v rudém rouchu představujícím nebeský plamen, a za zvuků trub zastupujících bouření vichru pak byla z chrámové klenby spouštěna dřevěná nebo vypouštěna živá holubice – symbol Ducha svatého.
Sestoupení Ducha svatého se na obrazech vyjadřuje paprsky, holubicí a plaménky nad hlavami shromážděných apoštolů i s Pannou Marií na modlitbách. Od naplnění Duchem svatým jsou apoštolové zobrazováni jako světci, tedy se svatozáří, zářivým světelným kruhem kolem hlavy.
V katolické církvi se až do Druhého vatikánského koncilu svatodušní svátky slavily po dva dny a svatodušní pondělí bylo zasvěceným svátkem v první Československé republice. O těchto dvou dnech bylo možné také žehnat křestní vodu, křtít a biřmovat. Svatodušní pondělí je nadále volným dnem v Německu, Rakousku, Maďarsku, Belgii…
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK a Čtvero ročních dob v lidové tradici, PhDr. Jiřina Langhammerová
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
