Mezi obyčeji, zábavami a věštbami, jež zachovalo lidové podání na Vánoce, hlavně na štědrý den, mají zvláštní, něžné poetické kouzlo obřady a zvyky s květy. Nešlo však o květinovou výzdobu, jakou si mohl dříve pořídit jen městský člověk, jak na Vánoce, tak i po celý rok. Prostý lid si opatřil jen štědrovečerní květy a přičítal jim čarovnou a věštebnou moc.
Doklad o lidovém pozorování růže z Jericha najdeme v Kosmografii Munsterově, vydané Zikmundem z Půchova roku 1554 čteme: „O růžích jerychuntských, které se do těchto zemí našich přinášejí, toto se věděti má, že takové růže nerostou na poli jerychuntském, ale rostou za Jordánem proti Jerychu, odtud čtyři míle v Arabii. Jméno mají od Jerycha, že se tam od přespolních kupují a odtud sem k nám přinášejí. Tyto růže ze země vyrůstají, nízce od kořenu k ratolestem svým.“
