Prokopská pouť patří mezi nejvýznamnější hornické slavnosti, jejíž tradice sahá hluboko do minulosti. Konala se vždy 4. července, na den svatého Prokopa, hlavního patrona příbramských havířů. Jeho jméno nese důl Prokop, který se později stal s hloubkou 1 597,6 m nejhlubší jámou v revíru. Svatému Prokopu je zasvěcen i kostel sv. Prokopa. V roce 1732 byla na místě vichřicí zničené staré Prokopské kaple postavena nová. Ta byla roku 1733 v rámci havířské Prokopské pouti vysvěcena. Současná podoba Prokopského kostelíka pochází z roku 1879.
Prokopské pouti se vždy účastnili pracovníci všech provozů báňského závodu. Pouť byla hojně navštěvována, protože v ten den měli zaměstnanci volno. V době největšího rozkvětu příbramského dolování, ve 2. polovině 19. století, se hornické parády zúčastňovalo až 5 tisíc horníků a hutníků ve slavnostních uniformách. Program začínal již v předvečer dne sv. Prokopa tzv. čepobitím, to hornická kapela procházela ulicemi Příbrami v parádních stejnokrojích, kolem nich nesli uniformovaní horníci vysoko na tyčích rozžaté lucerny. Druhý den v 6 hodin ráno zazněly rány z hmoždíře z odvalu Prokopského dolu. Poté se začali objevovat v ulicích horníci v černých „perkytlích“, v bílých kalhotech, čáky na hlavách a v pravicích „švancary“. Seřadili se k průvodu na hlavním příbramském náměstí před budovou báňského ředitelství. V čele kráčeli praporečníci s památnými prapory, neseny byly i hornické insignie, stříbrné želízko a mlátek z roku 1853 a stříbrné švancary z roku 1875. Průvod procházel za zvuku hornické kapely Příbramí a pak směřoval na Březové Hory k Prokopskému kostelíku, kde byla sloužena tradiční slavnostní mše.
