Procesí do polí a o zbožnosti našich předků
Často se setkáváme v lidové tradici s prosebnými dny, které byly spojené s procesími či společnými obřady a s prosebnými modlitbami. Měly spíše charakter kající a vedly ke kostelům nebo ke kapličkám či božím mukům v polích. Byly oblíbené zejména mezi zemědělci. Zněly při nich zpěvy a litanie ke všem svatým, prosby za zemskou úrodu, za odvrácení jakéhokoliv nebezpečí, zla a škod, za Boží pomoc a ochranu.
Po Velikonocích chodívala místy procesí do polí o takzvaných Křížových dnech. Bývalo to v den sv. Marka evangelisty (25.4.) a tři dny před Nanebevstoupením Páně (18.5.). V čele procesí šly děti a za nimi dorůstající mládež. V zástupu dospělých osob byl kněz s ministranty a „starším bratrem“, který předzpěvoval. Procesí šla polními cestami po každé v jinou stranu až ke křížům, jež na rozcestí se vypínaly k nebi. U nich se kněz modlil za úrodu a odvrácení všech pohrom a neštěstí. Přitom kropil pole svěcenou vodou.
