Mít něco za lubem znamená „mít něco schovaného pro sebe“. Nyní přeneseně i „mít kromě obvyklého jednání ještě jiný, tajný úmysl“.
Kdo hrál na nějaký strunný hudební nástroj, tak ví, co jsou to luby. Je to zaoblené postranní dřevo na těle nástroje. Luby v minulosti nebyly jen součástí hudebních nástrojů, ale i součástí složitého mechanismu ve vodních mlýnech. Luby (jinak i kbel nebo díže) bylo bednění o kruhovém půdorysu, které vymezovalo pracovní prostor mlecích kamenů, jinými slovy žernovů.
Ten, kdo si ve mlýně nechával mlít obilí, očekával, že dostane všechnu mouku, která se vymele. Jenže právě za lubem, tedy v prostoru mezi kamenem a bedněním, pravidelně zůstávalo poměrně značné množství mouky. Zvažme jen, jaký obvod takový mlýnský kámen měl, když jeho průměr býval i přes metr – za lubem mohlo zůstat i pár kilo mouky. Mlynář tedy zdánlivě odevzdal všechnu mouku, ale zůstalo mu něco i navíc. Proto se o chytrých, častěji pak o chytrácích, chytrolínech, taškářích říká, že mají něco za lubem.
Ukázkové věty z knih:
- „Pane stárku, zítra u vás melem!“ ohlašoval se starý Popr s úsměvem miliusa, „a proto tuhle vedu syna, abych ho trochu vyučil mlynářskému řemeslu.“ A už se šrouboval s klukem vejrostkem za truhlu, aby mu vysvětloval „ty mlynářské verky na veverky“. Když pak mu ukázal, jak se ta kola točí — a to velké vždycky to menší žene, veď ho nahoru ke koši, kde nastalo hlavní vysvětlování. „Vidíš, tohle je běhoun a tahle ta díže okolo, to je ten pověstný lub,“ vykládal mu se smíchem. „To je ta mlynářská wertheimka, do které jim padá jejich rabat, a proto musíš na ni každou chvíli klackem zaklepat, aby jim tam nezůstalo všecko naše žito, rozumíš?“ V mládkovi už všecko kloktalo: „To se náramně mýlíte, pane Popře, jestli si doufáte tím klepáním na lub něco pro sebe vytlouci. Naopak, čím více otloukáte lub, tím hůře pro vás a tím lip pro nás.“ . . . (Z českých mlýnů, 1922)
- Není pochyby, že i mlynářům klatovským z meliva leccos zůstávalo za lubem. Pohoršlivé případy, dostaly-li se i před právo a byly přísně trestány. Tak roku 1531 Ondra Vrhlík vzat byl do vězení pro ujmu učiněnou panu Janovi Nykodémovi na sladě do Příkopského mlýna daném.
- „Proč sem ten staroch leze? — ten si nás jistě chce předejít a něco má za lubem!" A já za lubem ničeho nemám, od nikoho si ničeho nežádám, nikomu ničeho nedám kromě toho, kdo mi na svátém poli poslední službu prokáže. (1912)
- Lub je kbel nebo díže, v níž nehybně leží dolejší žernov, proti němuž se pohybuje běhoun, rozrmílaje obilí. Po mletí mlynáři rádi si ponechávali něco mouky za lubem, odkud známé úsloví „míti něco za lubem“ (Dějiny král. Města Klatov)
zdroj: www.olomouc.rozhlas.cz – Ondřej Bláha, 10.3. 2015
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
