Slovní spojení „lážo plážo“ je zlidovělý rým vyjadřující pohodu, lehkost a bezstarostnost. Zároveň označuje způsob práce, při němž se něco dělá nedbale, nepořádně, bez většího soustředění a zpravidla pomalu. Při takové činnosti si člověk hoví a snaží se ji mít co nejpohodlnější. Lážo plážo chápeme jako příslovce, které je slangové, tedy nespisovné, a zapisujeme je jako dvě slova bez spojovníku. Výraz byl oblíbený v mluvě mládeže po druhé světové válce, dnes už se frekventovaně neužívá.
Nahlédnutím do etymologického slovníku Jiřího Rejzka zjistíme, že výraz lážo, které se používá i samostatně s významem nedbale, lenošivě je odvozen pravděpodobně z německého slova lasch (chabý, mdlý), které se do němčiny dostává z francouzštiny. V češtině bychom našli významovou souvislost s také slovem laxní. Plážo se slovem pláž nesouvisí. Do daného výrazu se dostává především jako rýmová ozvěna bez významu. Můžeme připomenout další výrazy jako třesky plesky, čáry máry, cik cak, hogo fogo, cimpr campr, techtle mechtle, v nichž je druhý výraz bez významu.
Odkud pochází slovo pláž:
Slovo pláž jsme přejali z francouzštiny, kde má stejný význam, do tohoto jazyka se dostalo z italštiny, kde piaggia znamená úbočí a břeh. Italské slovo má původ v pozdně latinském plagia, které je z řeckého plágios, příčný, šikmý. Takže tu zjevně došlo k dost značnému posunu významu. Pro plochý břeh užíváme slovo, které vzniklo z pojmenování břehu naopak šikmého, strmého. Ale tak to v jazyce chodí. Latinské plagia a řecké plágios ve významu šikmý možná dalo vzniknout i slovu plagiát, kterým označujeme nepřiznané napodobení uměleckého díla. Plagiát je prý dílo, které nevzniklo takříkajíc rovně, ale šikmo, křivě, ale i původ slova plagiát má více teorií. (Michal Novotný, Zákulisí slov)
