Rčení „dostat houby s octem“ znamená nedostat vůbec nic, tedy odejít naprázdno. Používá se, když někdo něco očekává – odměnu, pomoc nebo výsledek – ale nakonec se mu ničeho nedostane. Také to může znamenat, že nevíme vůbec nic.
Legenda o původu rčení:
Většinu z nás překvapí, že rčení má původ v Novém zákoně. Houbu podali ukřižovanému Ježíšovi římští legionáři. Zprávu o tom zanechali všichni čtyři evangelisté, jejich popis se ovšem rozchází. Zatímco podle Jana stála vedle kříže nádoba plná octa, do níž legionáři namočili houbu (mořskou) a přiložili ji Ježíšovi ke rtům, podle Matouše mu podali víno smíchané se žlučí, podle Marka víno okořeněné myrhou a podle Lukáše ocet, což Ježíš odmítl. Zdá se tedy, že před houbou, nasáklou octem, dal přednost žízni – a tedy nedostal nic. Pro úplnost dodejme, že víno s myrhou se obvykle dávalo pít odsouzencům, aby otupilo jejich smysly a učinilo jejich muka, pokud to bylo možné snesitelnějšími, zatímco ocet se běžně přidával do vína, činil je kyselejším a údajně více osvěžujícím. Takové víno bylo běžným nápojem římských legionářů. (Je třeba upozornit, že v tomto slovním spojení se u houby nejedná o 1. pád množného čísla, nýbrž o 2. pád čísla jednotného).oubu
Houby s octem dle Jungmanna:
Výraz houby = „nic“ znal již Jungmann (1773-1847), uváděl věty houby s octem dostaneš, houby víš, houby mi jest do vašich starostí. Fr. Kott přidává houbec a houbisko. Příruční slovník má čtyři další příklady na houby, vedle nich má i houbičko a houbičky jakožto „familiární“ prostředky záporu. Fr. Kott správně odhadl i původ: „Houby zdá se že jest v takových rčeních eufemismem za triviální negaci hovno.“ Možné je dodat, že nikoli jen „zdá se“, ale že jistě původ je takový.
Časopis Naše řeč přináší další vysvětlení:
„Našim čtenářům je zřejmé, že tento eufemismus mohl vzniknouti jen v té oblasti češtiny, kde se vyslovuje např. prauda, skrouně, kreu, t.j. ve východních Čechách. Tato výslovnost je právě charakteristická pro příslušníky východočeského nářečí. Jen ona umožnila, že vulgární negace byla tam změněna v slovo, jehož vlastní význam jinak je zcela nezávadný, ale tím se zároveň zakryl původ nového adverbia houby. Proto se i tato zmírněná negace mohla dostati do „lepších“ kruhů a do péra spisovatelů jako Rais, kteří by se jinak nebyli odvážili použíti oné vulgární negace v nezměněné podobě ani v hovoru osob. Východní původ je nepochybný.„
„Boh. Jahelka uvádí mezi rčeními z Hořicka, že komu se dobře daří, „tomu je houby zle“. Nemá-li něco ceny, říkají: „houby je po tom.“ Zřejmě cítil to slovo jako krajovou zvláštnost. Původ z oné negace není ani třeba obšírně dokazovat; prozrazuje se tím, že sloveso zachovává jednotné číslo, viz právě uvedené spojení houby je po tom, především pak koexistencí stejné jinak podoby rčení, ale s „negací“ nezměněnou tomu je hovno zle, také neutra houbičko a houbisko jsou výmluvná pro naše (vlastně Kottovo) tvrzení, neboť existuje ve stejné funkci i hovnisko. Bude-li tedy kdo užívati i nadále slova houby ve významu „nic“, nebude to ovšem věcí jazykové správnosti, ale jazykové výraznosti, popř. někdy také jeho vkusu.“
zdroj: časopis Naše řeč, r. 1948 a kniha od Stanislavy Kovářové – Proč se říká 222x
