Celý den a nejvíce pak večer před svátkem sv. Tří králů míval ráz slavnostní, podobal se štědrovečernímu, s dodržováním postních jídel, věštěním, vykuřováním příbytků a kouzlením. Je to poslední z dvanácti osudových nocí, které následují po Narození Páně. Provází ji představa o škodlivých silách, které se přibližují k lidem a ohrožují jejich obydlí, zdraví a prospěch. Je třeba jim čelit tradičními ochrannými úkony, jimiž proniká síla svěcené vody, světlo svíce a znamení kříže.
Byl to také od pradávna první velký křesťanský svátek v novém roce. Filosof a národopisec Ignác Jan Hanuš (1812-1869) uvádí, že svatvečerem svíček neboli tzv. tučným večerem (večer před Třemi králi) končil v nejstarších křesťanských dobách čas vánočních svátků a 7. lednem se již začínalo období masopustu. V domovech se rozsvěcovaly tříkrálové svěcené svíce, aby se jimi prosvětlovala neznámá budoucnost, která se věštila ze svíček pouštěných v ořechových skořápkách po vodě, které daly vigílii název Svátek světel nebo také "svatvečer svíček."
