Předjarní noc
V údolí lesy sestoupily a z jejich přerývaných mlh,
ač zimy přešlé čišel stín a jako sklepeními vlh,
noc z temna předla po chvílích paprsky siné, měsíční
již v sosen štíhlé kužele, jež do bouřících větrů ční.
Pak ztichlo vše a zadýchal zvuk zvonů houští do sosen,
jak teplé rty by líbaly cos řkouce v kraje polosen,
van čerstvý proběh údolím a z lesů prudkou vůni zdvih,
ručejů jarních dětský pláč, chuť dneškem rozoraných lích.
A mraky jarní jímal chvat, van stíhal van a za vánky
podléštky v trávě vstávaly i sněhobílé sasanky,
měnivé světlo hrálo s tmou, zabouřil vítr větvemi,
úrodnou silou, divokou se vzpínal nad zemí…
autor: Antonín Sova (1864, Pacov – 1928, Pacov), Básníkovo jaro, 1921
vyobrazení: obraz, autor: Alois Bubák (1824, Kosmonosy – 1870, Praha), Motiv ze Šumavy
