Nejstarším způsobem předení bylo na vřetánko a přeslici. Přeslice byla kulatá, nebo hranatá tyč zasazená do stojánku, v horní části s kuželem, na který se stužkou přivázal chomáč vyčesaných vláken (povesmo, vobláč) k předení. Říkalo se tomu „nadívat kužel“. Tyč s kuželem si mohla přadlena sundat a vzít s sebou domů, při předení ji přadlena držela pod paží, nebo mezi koleny.
Vřeteno byla hůlka ze dřeva dlouhá kolem 25 cm se zesíleným dolním koncem, kde byl nasazený přeslen. Ten býval nutným závažím vřetena, pomáhal mu svou vahou k stálé poloze a dělal z něho jakéhosi užitečného vlka (jako je dětská hračka), kterého přadlena zavázala na hořejší počátek příze, roztočila v rukou a pak po světnici ho nechávala běhat a zase znova roztáčejíc; tak předla.
