Pranostiky na den 5. 10.

5. říjen v pražském Klementinu: minimum -1,9 °C (r. 1912), denní průměr 12,3 °C (od r. 1961), maximum 24,8 °C (r. 1983).
Slunce vychází v 07:10 a zapadá v 18:33. Slunce je tedy 11 h a 22 minut nad obzorem (délka dne). Soumrak a noc (slunce pod obzorem) je 12 hodin a 37 min. Z toho je astronomická noc (tma) 9 hod. a 2 min. Tma nastává v 20:21, kdy je konec večerního astronomického soumraku a ranní astronomický rozbřesk (první sluneční paprsky) nastává v 05:23.
O počasí: Teplé a klidné počasí svatováclavského léta, s ranními mlhami střídá kolem 5.10. ještě poměrně příznivé tereziánské babí léto neboli léto svaté Terezie.
O pranostice: "Na svatého Placida slunce ohně nevydá." Tato slezská pranostika trochu připomíná březnovou pranostiku: "Březnové slunce má krátké ruce." Nic naplat, teploty zvolna klesají, což je právě důsledkem zkracujícího se dne a zmenšené intenzity slunečního záření, jak říká chodské úsloví: "Na svatého Placida zima teplo vystřídá." (Jan Munzar) Jistě je zajímavá ještě jedna pranostika, ve které se mluví o poletí, tímto slovem bylo označováno období pozdního jara. "Placide, Placide, co po tobě přijde, poletí pominulo, ptáčátko odletělo, špatný čas přijde."
Ze starých kronik: L.P. 1312 déšť žádný od měsíce máje až do prosince v Čechách ani v Moravě nepršal a horka příliš ukrutná, takže všecka obilí vyhynula: z toho příliš veliká drahota, takže strych (cca 139 litrů) žita platil půl hřivny (hřivna - 250 gr.), lidu obecného mnoho hladem zemřelo a král Jan to slyšev z toho byl velmi teskliv.
- L.P. 1361 za císaře Karla IV., byla v Čechách veliká drahota následkem neúrody. Mnoho tisíc lidí zemřelo hladem a jiní morem, který také řádil. K ulehčení bídy lidu velké almužny tehdáž konal arcibiskup pražský Antoš. Velkým dobrodiním byla v Praze stavba nové zdi Malostranské na Petříně, kteráž poskytovala lidu hojně výdělku.
Lidová rčení: Pustit světlo – přiznat se. Nesnášet světlo – báti se veřejnosti. Jen mu dát do žaludku svíčku – je hubený. Tahat svíčky – popotahovat sopel.
Svátek má Eliška, česká podoba hebrejského jména "Elíšéwah", které se vykládá jako "přísahám na sedm Bohů".
Dnes se připomíná sv. Maur a Placid. Maur byl patron měditepců a uhlířů, krejčích a obuvníků; vzýván proti onemocněním z nachlazení, artritidě a revma Placid: námořníků; vzýván při riziku utonutí.
Žili v 6. století. Traduje se příběh, v němž Placid, poslaný pro vodu, ve snaze zachytit vyklouzlý džbán, spadl do jezera začal se topit. Benedikt, ač byl v cele, kritický okamžik zahlédl (ve vidění nebo oknem) a poslal Maura, aby ho běžel vytáhnout. Ten rychle a bez uvažování poslechl a rozběhl se až k Placidovi. Teprve když mu pomohl, uvědomil si, že běžel po vodní hladině. Placid svou záchranu přičítal modlitbě Benedikta. Jeho plášť prý uviděl, když se octl pod vodou. Podle vyjádření Benedikta zase hrála na zázraku roli poslušnost Maura.
O životě obou dnešních světců zanechal hodnověrné svědectví sv. Řehoř Veliký a jejich životopis byl později sepsán v klášteře Glanfeuil. U informace o době sepsání se však vyskytuje r. 680 i 863. Dnes se už často setkáváme s životopisy, jejichž údaje jsou poznamenány nestejným legendárním vyprávěním.

zdroj: archiv Antonín ViK a www.catholica.cz,
vyobrazení: koláž Antonín ViK