Pranostiky na den 31. 10.

31. říjen v pražském Klementinu: minimum -7,5 °C (r. 1920), denní průměr 7,2 °C (od r. 1961), maximum 22,7 °C (r. 2001).
Slunce vychází v 06:52 a zapadá v 16:42. Slunce je tedy 9 h a 49 minut nad obzorem (délka dne). Soumrak a noc (slunce pod obzorem) je 14 h a 10 min. Z toho je astronomická noc (tma) 10 hod. a 31 min. Tma nastává v 18:31, kdy je konec večerního astronomického soumraku a ranní astronomický rozbřesk (první sluneční paprsky) nastává v 05:03.
O pranostikách: V říjnu byla oblíbená "žaludová" pořekadla. Jedno z nich je dokonce již z roku 1617: "Jestli má dub mnoho ovoce, bývá ráda tuhá a dlouhá zima." Další je z roku 1793: "Když dub hojné ovoce dává, tak má veliká zima a množství sněhu býti." Poslední vtipná rýmovaná podoba je z Chodska, která patrně vznikla v 19. století: "V říjnu hodně žaludů a bukvic oznamuje zimy víc." (RNDr. Jan Munzar, CSc.)
O počasí: Podle dlouhodobého průměru vývoje počasí dochází většinou na konci října k oteplení a šimonská chladna vystřídá nové období, kterému se lidově říká malé babí léto, malé léto nebo také léto Všech svatých.
Lidová rčení: Padnout z rožně do ohně – nepolepšit si, pohoršit si. Anča hryže rožeň – zůstala na ocet, milý ji opustil a bere si jinou. Mít v hlavě rtuť – býti nestálý, vrtkavý.
Svátek má Štěpánka, ženská zdrobnělá podoba ke jménu Štěpán, základem řecké Stephanos, jehož význam je ověnčený, oslavený vítěz. Další podoba jména je Štefanie, česky Věnceslava.
Dnes se připomíná sv. Wolfgang, patron pastýřů, sochařů, lodníků, dřevorubců, tesařů, nevinně zajatých a vězněných; bývá vzýván při obrně, bolestech nohou, mozkové příhodě, úplavici, zánětech kůže, při neplodnosti a hrozbě samovolného potratu, ale je i patronem Řezna a Bavorska.
Pocházel ze Švábska. Studoval v klášterní škole v Reichenau a ve Würzburgu. Potom působil na dómské škole a byl děkanem kapituly v Trevíru. Již v roce 965 vstoupil do benediktinského kláštera v Einsiedeln ve Švýcarsku. Zde se asi po pěti letech stal knězem a po ročním misijním působení v Maďarsku byl ve vánočním období ustanoven za biskupa v Řezně.
Vynikal v léčitelských schopnostech. Velkou měrou přispěl k založení pražského biskupství, pomáhal, kde bylo třeba, zvláště mu záleželo na školství a zajišťování potřeb chudých. Zemřel v Puppingu u Lince v r. 994, ve věku asi 70 let.

zdroj: archiv Antonín ViK a www.catholica.cz,
vyobrazení: koláž Antonín ViK