Pranostiky na den 11. 6.

11. červen v pražském Klementinu: minimum 7,2 °C (r. 1881), denní průměr 17,3 °C (od r. 1961), maximum 33,5 °C (r. 2000).
Lidová rčení: Bílý jako alabastr – krásně bílý. Neřvi jako amplión – nehulákej.
O pranostice: "Barnabášovský déšt - snad až na ty vinice - nestojí za nic." Podle K. Pejmla francouzská pranostika soudí, že medardovský déšť snižuje úrodu o čtvrtinu a barnabášovský o celou polovinu.
O počasí ze starých kronik: L.P. 1431 v pondělí před sv. Vítem, oblak veliký dešťový spadl nedaleko od Kouříma, z něhož přišlo veliké rozvodnění a u téhož města nemalé škody na domích, stodolách i na lidech zničilo. (Veleslavín)
- L.P. 1507 veliké bylo v Praze lacino toho dne, nebo strych žita (93 l) brali na trhu za 6 grošů, ovsa za 2 groše míšenské. Bylo i lososů mnoho toho léta a v Praze, libru (0,45 kg) ho dávali za 3, někde za 2 groše české. O té lacinosti, že i v jiných zemích byla, psali. Fabricius doložil, že vorba a dělání dědin více stálo, nežli zač obilí prodáno býti mohlo a staří říkávali, že častokrát dražší byl pytel, nežli v něm obilí. (Veleslavín)
- L.P. 1574 v pátek po Božím Těle, okolo 23. hodiny, strhlo se veliké a hrozné povětří nad Opavou ve Slezích, s hřímáním a blýskáním a kroupy jako slepičí vejce, hranaté, ostré a uprostřed děravé pršely. Netoliko v městě skla z oken vytloukly, ale i okolo města za míl na dýl a půl míle na šíř všecko pobily, takže se sotva poznati mohlo, bylo-li kde osito. (Veleslavín)
- L.P. 1771 byl přičiněním lijavce v Kamenné u Podmokel na Křivoklátském panství na Rakovnicku nalezen zlatý poklad. Po velikém lijavci dešťová voda podemlela břeh, z něhož se kotel na 4 korce měděný ryzím zlatem naplněný do rozvodněného potůčku překotil. Soused podmoklský Jonata, který tu dobu zde seno sekal, držel zlato za částky mědě. (Václav Krolmus) Šlo o depot keltských mincí, označováno jako podmokelský poklad.
Událost: L.P. 1881 bylo v Praze otevřeno Národní divadlo slavnostním představením Smetanovy opery Libuše na počest sňatku korunního prince Rudolfa s princeznou Štěpánkou. Byl to slavný den Zlaté kapličky české, za nímž však následoval po dvou měsících tragický požár.
Svátek má Bruno, jméno znamená snědý, opálený, brunet.
V tento den se připomíná i sv. Barnabáš, patron: tkalců, bednářů; Milána a Florencie; ochránce proti sporům, padajícímu kamení, krupobití a záštita proti smutku.
Pocházel ze židovské levitské rodiny na ostrově Kypru, a protože úzce spolupracoval s apoštoly a jeho činnost byla v prvotní církvi velmi významná, je mu přiznáván titul apoštola. Původně se jmenoval Josef a jméno Barnabáš, znamenající "Syn útěchy", mu dali apoštolé pro jeho povahu a vliv na okolí. Do Jeruzaléma přišel zřejmě za vzděláním. Dle některých byl mezi 72 učedníky, o nichž hovoří evangelium, ale není to nikde doloženo a považováno je to víc jen za domněnku. Vedle schopnosti utěšovat měl prý i jasnovidecké charisma. Je pravděpodobné, že Barnabáš zemřel mučednickou smrtí, podle staré tradice kamenováním a upálením v Salamině u Famagusty na Kypru, kde se nachází i jeho hrob. Stalo se tak kolem r. 61.

Vysvětlení pranostik:
První pranostika varuje před možnými bouřkami v tento den. Druhá pranostika zas říká, že se v tomto období daří trávě růst. Další pranostiky se týkají deště v tento den, který by přinesl dobrou úrodu.

zdroj: archiv Antonín ViK a www.catholica.cz
vyobrazení: koláž Antonín ViK