Pověsti a legendy města Český Krumlov: Soukenická č. p. 35
Domu se v minulosti říkalo "U Baziliška". Jeho majitelka, paní Rozálie, neposlechla rady báby kořenářky, že má zabít svoji černou slepici. Z prvního vejce této slepice se pak vylíhl odporný bazilišek. Od té doby stíhal členy domácnosti zlý a krutý osud. Naživu zůstala jen majitelka s malou dceruškou. Čarodějnice Annabella poradila paní Rozálii, co má udělat, aby kletba visící nad její hlavou zmizela. Od hrozného baziliška jí odpomohl mladý tovaryš, který v domě hledal jídlo a nocleh. Když zahynul bazilišek, zemřela i osoba, která vyřkla krutou kletbu.
Staré pověsti české:
Zmínku o baziliškovi nacházíme i v pověsti o Bruncvíkovi. Po smrti knížete Žibřice se vlády ujal jeho syn Bruncvík, který se později s družinou rytířů vypravil do světa. Jako jediný z výpravy přežil útrapy Jantarové hory, odkud se dostal na neznámý ostrov. Zde se stal svědkem souboje draka a lva. Bruncvík, pomohl lvovi a ten se stal jeho společníkem a dobrým pomocníkem. Pomohl mu i v boji proti draku Baziliškovi, kterého slíbil Bruncvík zabít a osvobodit tak dceru krále Olibriuse:
„Bruncvík však zůstal a nelekl se, když se počala pojednou do síně valiti, hrnouti družina Baziliškova pištíc a syčíc; nejrůznější lesklí hadi, ještěři, hadové panenky a divné a jiné obludy, různě, v chumlech, v kotoučích, vše v hrozné směsici, v takové záplavě, že veliká síň byla jimi za chvilku plna. Bruncvík se dal s nimi hned a chutě v zápas posilněn prstenem, jejž mu panna dala a jímž nabyl síly za dvacet mužů, a ještě více posilněn touhou, aby nebohou pannu vysvobodil. A lev mu také vydatně pomáhal. Švihal ocasem do oblud, drtil je tlapami, trhal je zuby, rozškubával je na kusy, a tak všecka ta pištící, syčící havěť zničena jeho silou a Bruncvíkovým mečem. Již měl mladý rytíř vyhráno; vtom hrozný hluk, jako hřímání, otřásl síní, a již sám Bazilišek, drak s osmnácti ohony, kovové, měňavé barvy, ohnivé tlamy vrazil na své protivníky. Tu teprve nastalo Bruncvíkovi hoře. Bránil se, zápasil, sekal do draka, zranil ho kolikrát, ale sám už také krvácel. Kolik ran již utržil, několikrát již na zemi povalen. Ale pokaždé ho lev zastoupil. A když pak opět lev umdléval, sebral se Bruncvík a dal se v nový boj. Ten trval od nešporů, po celou noc a nazejtří ráno, až do samého poledne. Tu teprve padl Bazilišek, natáhl údy a zdechl. Lev hlasno zařval, Bruncvík však, posetý ranami, ležel na zemi jako bezduchý.“
Ve slovníku heraldických výrazů Bazilišek znamená:
Je to netvor s kohoutí hlavou, velkými ostnatými křídly a hadím ocasem. Všude, kam vkročí, nechává za sebou poušť. Vody řek, z nichž se napije, zůstanou po celé věky jedovaté. Jeho pohled drží kámen a spaluje vše živé. Do erbovních znamení byl volen jednak jako síla proti sobě samému, jednak aby nahnal hrůzu nepříteli. Bazilišek býval též symbolem alchymistů.
O výzdobě prachatické radnice:
"Nejvíce popsána a pomalována v Čechách byla asi krásná radnice prachatická. Prachatičtí stavěli ji od r. 1570. Podobou a rázem stavěna vlašským. Na vyklenuté římse pod samou střechou namalovány byly obrazy osmerých ctností „v ženských podobách barvami nejživějšími". Trpělivost sedí ve stínu zeleného stromu s beránkem. Opatrnost Baziliškovi ukazuje zrcadlo, aby, hledě vně, otrávil se pohledem vlastním. Láska namalována s dvěma dětma, Justitia s mečem a vahama, Fides s kalichem a křížem, Naděje hledí k nebi, spoutána jsouc, a symbolem jí kotva. Fortitude jest se lvem, Střídmost se psem, u mísy stojícím a hladovějícím. . ." (1890)
zdroj: knižní archiv Antonín ViK
