Na území východních Čech se vypráví mnoho strašidelných příhod s Fexty, které jistě určitým způsobem vycházejí z reality (viz Dobré, Chotěborky, Honbice, Sebranice, Skuteč, Voletice, Jihlava) O Fextovi se vypráví i ve Vamberku, kde jsou dodnes v kostelní kryptě k vidění mumifikované mrtvoly ze 17. a 18. století. Poznamenejme, že v některých sběrech regionálních pověstí se neprůhledné slovo Fext nahrazuje přinejmenším velmi nepřesným kostlivcem (sborník Slavie).
- V Losenici (okr. Chotěboř) zanášela slepice jakéhosi hospodáře, který se hřbitovem sousedil do kostry podobného Feksta. Hospodář slepici jednou vyčíhal a vybral všechna vejce. Tu se však kostlivec ozval a přihlásil se, že přijde také k večeři. Milý hospodář se sice zarazil, ale odvětil, jen aby tedy přišel. Jak vejce byla uvařena, přihnal se skutečně kostlivec a ničeho si nevšímaje, uvelebil se za stůl a chystal se hned k jídlu. Pantáta mu však připomenul, že u něho je ten obyčej, že se každý před jídlem musí pěkně pomodlit, a on, chce-li jísti, že nesmí činiti výjimku. Kostlivec se tedy pomodlil a s chutí se pustil do jídla. Jak se najedl, strojil se k odchodu. Tu však hospodář mu zase připomenul, aby i po jídle si vzpomněl na Boha. Tak i nyní tak učinil a pak srdečně děkoval hospodáři a doložil, že za živa si nikdy na Boha tak nevzpomněl, a proto prý nemá ani po smrti pokoje. Prosil tedy hospodáře, aby šel ke knězi a vymohl na něm dovolení, aby jej do posvěcené země vložili; tím prý mu bude pomoženo. Tomu hospodář s radostí vyhověl.
- Pan Karel Krob, správce školy v Kladnu u Hlinska vypráví následující: „Od Skutče k Lažanům stojí o samotě chalupa, které se dosud říká „v rasovně". Tam byl před lety rasem člověk, který byl také Fekstem. Za své mladosti sloužil ve vojsku, bil se statečně ve válkách a vysekal v jedné šarvátce samého generála. Proto se mu také nic nestalo, když později v hádce zabil vrchnostenského drába. Míval jakési tušení a velmi dobře věděl, kde, kdo se oběsil. Jednou se dozvěděl o oběšeném v Hesinách (u Kychmburku), i poslal tam pro něho své dva pacholky. Když se dlouho nevraceli, vyšel jim sám naproti a zastavil se na cestě v lažanské hospodě na sklenku pálenky. Sotva se tu usadil a zavedl hovor s hostinským, zaskřípěla pod okny kára. Ras vyšel před hospodu, kde vyplísnil čeládku, že se tak dlouho nevrací. Pacholci se vymlouvali, že oběšenec je nepokojný a že celou cestu sebou zmítá a lomcuje. Ras odhodil pokrývku, kterou bylo tělo zakryto, udeřil oběšence do obličeje a hned mu poručil, aby vylezl z vozíku a šel za nimi. Oběšený vstal, slezl poslušně dolů a kráčel za nimi. Jak vstoupil na práh hostinské jizby, přikázal mu ras, aby tu u dveří rovně stál na stráži. Stál tu pak nepohnutě tak dlouho, pokud ras popíjel, a pak se na jeho příkaz vyšvihl na káru a zde pokojně ulehl. To byl jedenáctý oběšenec, kterého si ras domů přivezl. Ještě potřeboval jednoho, aby se stal katem. Stal-li se jím skutečně, nevím. Leží pochován na hřbitově skutečském, kde jeho tělo, prý úplně neporušené, dosud odpočívá."
