- Na Frýdecku hospodyně kropila „agátskou“ vodou na úvrati (okrajová část pole, kde se při obdělávání obrací potah nebo stroj) nejbližšího pole, neboť se věřilo, že tak bude úroda chráněna před krupobitím, a posvěcenou vodu a chléb dala i kravám, aby dobře dojily a neonemocněly.
- V Oldřišově na Opavsku při pojídání požehnaného chleba nebo pití vody lidé vyslovovali zaříkání: „Svata Agatko zavři svoje zviřatko, aby pokoj dalo a nas neštipalo.“
- K Agátinu patronátu polí se vztahoval obyčej z Hlučínska: zbožné hospodyně kropily svěcenou vodou zahrady, aby chrobačky neškodily, a u toho rozhazovaly hrst chlebových drobků.
- Na Bzenecku v tento den světili vodu, kterou hospodáři pak kropili stavení, zahrady a pole, aby jim ščůři a žoužel všelijaká neuškodila a u toho pronášeli zaříkadlo: "Svaté Háty den, všechna neřest ven."
- Místy pojídají svěcený chléb a pijíce svěcenou vodu, řkou: "Svata Hata rozpušča zviřata."
- V Rajnochovicích na Holešovsku si ukrojili z přineseného posvěceného bochníku velký krajíc, z něhož si pak každý člen rodiny kousek ulomil, aby se uchránil před hadím uštknutím.
- Když na svatou Hátu ku chalupě něco se přiveze, tím zvou se hadi, aby celý rok u stavení se zdržovali. (Malenovice)
- Lid si též vypravuje, že toho, kdo se v den svátku sv. Háty posvěcené vody napije, žádný had neuštkne. Obvyklým též bývalo pořekadlo: "Svatá Háto, prosím za to, nedopúščej našemu příbytku, ani našemu dobytku."
- Na svatého Blažeje (3.2.), svatou Hátu (5.2.) a svatou Dorotu se nemá péci chléb, neboť sáhlo by se do mouky, dali by se do ní pilousi. Místy se také věřilo, že pokud se peče v tyto dny chléb, přinese to hospodářství neštěstí.
- Na Žďársku kousek požehnaného chleba okusili, a zbytek dali za trám a krov, aby hospodářství chránili před bleskem.
- Jsou-li na Hátu a Dorotu (6.2.) rampouchy, budou hodně dojit krávy.
Ke dni svaté Agáty se vázaly přísné zákazy prací:
Věřilo se, že jejich porušení přivolá na hospodářství neštěstí nebo požár po celý nadcházející rok. Lidé v tento den nesměli stlát postele, zametat světnice, prát prádlo ani nosit vodu ze studny. Zvláště přísně se hlídal zákaz pečení chleba, což je paradoxní, neboť právě „agátiny chlebíčky“ upečené předem se v tento den světily. V 18. století byl v mnoha regionech zaznamenán také zákaz předení: „Na svátek sv. Háty nepřede přízi ani hospodyně ani služka, aby se koně nepotili.“
- V Nové Lhotě na Horňácku ženy neměly příst, stlát postele, zametat, jinak by se do domu, do světnice, do postele dostali hadi. Na Podluží nesměly prát, nosit vodu a chleba péct: "Žádný nejde na zelí do bečky, ani na zemáky do sklepa, ani na mouku do komory a z téže příčiny toho dne neperou, vody nenosí, chleba nepekou, hnoje nekydají, ale choďá říkat do sklepa: Hady, hady, ščůry sem, sv. Háto vyžeň ven, aby se žúžel nerozplodila."
- Ve Vyžicích na Chrudimsku se lidé zdržovali veškeré práce: "Jsou totiž celoročně živí "od lesa" a bojí se, aby je tam za trest, že den sv. Háty zneuctili, něco jedovatého neuštíplo. Za tím účelem se omývají také ve svatohátské vodě."
Pranostiky a rčení na sv. Agátu:
- Háty či Agáty nafouká za všechny záplaty.
- O svaté Agátě uschne prádlo na plotě.
- Svatá Agáta bývá na sníh bohatá.
- Svatá Agáta na ranní mlhy bývá bohatá.
- Chléb svěcený v den svaté Agáty přináší užitek, chrání lidi, pole i dobytek.
- Kde se Hátovou vodou vykropí sady, zahrady a vinice, tam žádný škodlivý hmyz neuškodí.
Zdroj: Knižní archiv Antonín ViK, Jan Vyhlídal – Naše Slezsko, Eva Večerková – Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře.
