Po žernovském kopci nahoru kráčí pět poutnic: je to babička a panímáma, Kristla, Mančinka a Barunka. První dvě mají bílé plachetky přes hlavu nad obličej jako stříšku stáhnuté a děvčata kulaté klobouky. Také si sukničky vykasala jako Kristla a starší ženy na zádech si nesly malé ranečky v nichž měly potravu. „Mně se zdá, že slyším zpěv,“ řekla Kristla, když došly na vrch kopce. „Já také,“ ozvala se děvčata, „pojďte rychle, babičko, aby nám neutekly,“ pobízely babičku…
U žernovské kapličky stojí houf poutníků, muži, ženy i děti, nejedna matka nese si dítě v peřince s sebou, by je obětovala matce boží, a buď zdraví ztracené, buď štěstí pro ně vyprosila. Vůdce Martinec stojí na prahu kapličky; jeho vysoká postava vyniká nad všechny ostatní, tak že jedním pohledem svěřený sobě houfek přehlídnout může. Vida babičku i s ostatními přicházet, povídal: »Nyní jsme všichni, můžeme se tedy vydat na cestu. Dříve se ale pomodleme Otčenáš za šťastnou cestu!«
Poutníci před kapličkou klekli, modlíce se, a vesničané stojíce po návsi, modlili se s nimi. Po modlitbě pokropili se svěcenou vodou, jeden z výrostků vzal vysoký kříž, na nějž nevěsta Tomšova pověsila věnec a Kristla červený fábor obětovala, muži sestavili se s vůdcem okolo něho, za nimi ženy, spolčujíce se k sobě dle stáří. Ale ještě se nehnuli, ještě měly hospodyně cosi k vyřizování, hospodáři napomínali chasu, aby dala pozor na oheň a statek, děti škemraly: »Přineste nám pouti!«, babičky prosily: »Obětujte za nás zdrávasek!« — tu zazpíval Martinec zvučným hlasem: »Zdrávas, dcero Boha otce!«, poutníci vpadli plným chórem do jeho noty, mládenec vyzdvihl do výše ověnčený kříž, a houf putoval za ním na cestě k Svatoňovicům. Při každém kříži nebo kapličce drželo se zastavení, obětoval se Otčenáš a Věřím ke cti a chvále boží! — u každého stromu, na nějž zbožná mysl obraz Panny Marie zavěsila, u každého kříže, kde se nějaké neštěstí kdy stalo, modlili se…
S večerem došli poutníci ke Svatoňovicům; před městečkem se zastavili, ženské se obuly, upravily si trochu šat a teprve šly do městečka. Nejprve se šlo pod kostel ke studánce, která vytéká sedmi prameny zpod stromu, na němž obraz Panny Marie. U té studánky poutníci kleknou, modlíce se; pak se každý z pramene napije a třikrát přetře oči a líce. Ta čistá studená voda je zázračná, jíž moci tisíce lidu zdraví svoje děkuje. Od studánky šli poutníci nahoru do osvětleného kostela, z něhož se ozýval hlahol rozličných melodií, neboť přicházela procesí z rozličných stran, a každé z nich mělo jinou píseň…
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: Božena Němcová (1820, Vídeň – 1862, Nové Město, Praha), kniha Babička
ilustrace: Adolf Kašpar (1877, Bludov – 1934, Železná Ruda), z knihy Babička a ilustrace: Pouť na Kopečku
