Pouť Svatojanská
Sličný máj v celé své kráse
po vlasti se rozložil,
zpěvné ptactvo ozývá se,
jakby jeho svátek byl.
Krásněji však v tomto máji,
nežli ten radosti zjev,
rozléhá se po všem kraji
české slovo, český zpěv.
Ze všech končin národ spěje
v pestrobarvém obraze,
Svatojanské písně pěje,
řídě kroky ku Praze.
Spěš tam, spěš, ty lide milý!
v náručí své matičky;
tam, kde tvoji drazí žili,
pobav též čas kratičký.
Vstup do chrámu velebného,
jenž se vznáší nad Prahou,
ucti tam vlastence svého
s jeho věčnou ozdobou.
Ucti tam ten jazyk svatý,
jehož král se strachoval,
jejž nám Bůh jak klenot zlatý
beze zkázy zachoval.
Jest to svatý jazyk český,
jsoucí tvého oznakem,
jejž král věčný, král nebeský
zachoval ti zázrakem.
Modli se tam: „Jene svatý,
jazyka jenž cenu znáš!
ochraňuj nám klenot zlatý,
ochraňuj nám jazyk náš!
„Přednes Bohu naše strasti,
naše bolné toužení,
když budem, jak ty, v své vlasti
pro svůj jazyk souženi.“
„Prosiž za nás Stvořitele
v nebeské tam oslavě,
když nás budou nepřátelé
topit v slzí Vltavě.“
