Otec vlasti Karel IV. chtěl na pražském Vyšehradě vybudovat místo zvláštního petrovského kultu, které by zvýraznilo živou víru v úzkém sepětí s celosvětovou církví. Do vyšehradského chrámu nechal v r. 1355 přenést část oltářní desky z chrámu S. Pietro a Gradu mare (poblíž italské Pisy), který je spojený s kultem sv. Petra. Za husitských dob se po drancování Vyšehradu tato relikvie ztratila. V roce 2010, při slavnosti sv. Petra a Pavla byla do oltářní mensy vyšehradské baziliky zpět část oltářní desky z pisánské baziliky vrácena.
V tento den na Vyšehradě probíhalo posvícení a patřilo k nejvýznamnějším lidovým slavnostem Pražanů. Zvláštností, kromě jiných poutních atrakcí byla kdysi velká houpačka, jejíž existenci připomíná ve druhé polovině 18. století Jan Jeník z Bratřic, který ji nazývá ruskou.
Vypravuje, že prostý lid na tuto hlučnou pouť přicházel v zástupech, aby navštívil nesčetně mnoho boud prodavačů, různá divadla, výčepy a přenosné kuchyně. Největší zábavou prý, ale byla velká houpačka „ruská“, která přitahovala k radovánkám mladé i staré. Houpání trvalo jen malinkou chvíli, neb sotva se houpačka několikráte sebou hnula, už bývala od jejího ředitele zastavena a jiný host si po zaplacení několika krejcarů na ni sedal. Kdo si připlatil, mohl se i o něco déle houpat.
