Pomsta svatého Floriána, pověst

Po mnohá léta byl sv. Florián chloubou naší malé, milé dědinky. Ano, on byl patronem úctu vzbuzující. Uprostřed místa, kde se tři řady domků, doškami krytých, stýkaly, vypínal se mohutný sloup, převyšující daleko komíny, a na něm dřevěná socha sv. Floriána. Široká a obrovská jako obr Goliáš, tváře měl jako dvě plachty naduté, bradu a nos jako dvě dubové fošny, stojící k sobě přesně kolmo, roucho, spodky a vestu světle červené, v pravici třímal mohutný meč, v levici vědro.
U jeho nohou rozkládaly se motouzy, sekyry a žebřík, nástroje, jimiž při svých neviditelných výkonech uměl výtečně zacházet. Největšího však lesku dodávala mu petrolejová lampička, kmitající se v prohlubenině sloupu ve dne i v noci, jež poskytovala celému obrazu podoby majáku, hlídajícího hladinu mořskou. Na důkaz naší příchylnosti ke sv. Floriánovi uvádím, že nás kudličkový řezbář Škrabal, největší skrblík z celé vsi, udržoval světlo v lampičce po celý den přes značné zdanění petroleje.