Sedlák Kolota měl ve Žďáře pěknou živnost a známo o něm bylo, že má všeho dost. Dobytka měl plný chlév a jeden kus lepší druhého. Na poli úrody každého roku, že nevěděl, kam to vše má složit a štěstí mu přálo na všech stranách. Ale kdysi se mu tak nevedlo! Není tomu tak dávno, co střecha na jeho statku byla samá díra a ploty u jeho zahrady byly rozlámané a shnilé. Dobytka měl všeho všudy tři hubené kravky a sám chodil v rozedraných koženkách.
A tu najednou počal bohatnout a v krátkém čase stal se z chuďasa boháč. Lidé vypravovali o něm přepodivné věci. »Našel asi na Ostaši nějaký poklad«, říkával ostašský fořt, »často jsem jej vidíval mezi skalami prolézat, vždy byl zamyšlen a stále dělal, jako když něco hledá.« — »Anebo má plivníka«, rozumovala vejměnice Hanousková. »Hm, mohlo by to být, ale já myslím, že spíše čaruje«, vykládal švec Kocián, »má prý takovou velikou knihu a tu prý žádnému neukáže, ani svým lidem. — Samo sebou tohle není!«
