Ořešák královský – vlašský ořech – je odjakživa součástí stravy člověka. Záznamy na hliněných tabulkách v Mezopotámii potvrzují pěstování ořechů v proslulých Semiramidiných zahradách již kolem roku 2000 před Kristem. K nám měl ořešák královský (Juglans regia) dorazit před staletími z Itálie. U nás se rychle zabydlel a jeho využití bylo vždycky široké: ceněno bylo dřevo tohoto stromu, jeho plody se zpracovávaly v kuchyni, znala je také stará medicína, uplatnění našly i v kosmetice. Listy a dužina plodu se vyznačují zvláštní vůní, hořkou chutí a obsahují šťávu jejímž účinkem kůže, nehty a vlasy černají.
Pokud jde o původ slova ořech, patří výraz ořech k těm méně jasným. Dnešní etymologové konstatují, že všeslovanský „ořech“ má příbuzné v baltských jazycích a že je možná příbuzné s řeckým árya, ořechy.
