Obdobné dohady jako o vzniku martinské husy se vedly i u martinských rohlíků nazývané také martinské podkovy, martinské rohlíky, martiny, martinské skládanky, roháče, rohy, zahýbáky, ale také „rohlík svato-martinský". K této tradici se váže i jedno pořekadlo:
"Na svatého Martina se mají péci martinské buchty,
aby kamna v roce nevypověděla službu."
Rohlíčky bývaly spojeny i s ukončením sjednané služby u hospodáře, pro obecní pastýře nebo hospodářovu čeleď byly součástí odměny na odchodnou: proto dostaly také krásný starobylý název „vandrovnice“. Vázaly se ve tvaru zahnutého válečku; plnily mákem, hruškovými či švestkovými povidly, ořechy, perníkem i mrkví. Co se týče pečiva svatomartinského, rozšířeno bylo pořekadlo:
„Svatomartinská podkova oře oková“ a „Svatomartinský roh, naplňuje medu tok“.
Staří Čechové si vykládali tvar těchto rohlíků i dle toho, že prý svěcení sv. Martina vzniklo z pohanské slavnosti boha vína, Bakeha, a Bakehus bývá malován se dvěma rohy, proto má martinské pečivo podobu dvou spojených rohů. Možná tímto tvarem také pečivo navozovalo představu podkovy koně sv. Martina.
V některých krajích panují tyto pověsti:
Svatý Martin měl prý nevlastní matku, která ho chtěla otrávit, když pekla koláče dala do jednoho jed. Aby ho potom poznala, tak ten s jedem ohnula. Když je pak upekla a vytáhla z pece byly všechny zahnuté. Tak údajně vznikly martinské rohlíčky. Ale je ještě jedna pověst, když Martin přijel do jednoho města našel tam jen chudáky, kteří si o pouti nemohli ani koláče napéct. Poručil tedy svému koni, aby shodil všechny podkovy, bělouš ho poslechl, ale hned se mu udělaly nové. Martin pak jezdil přes vesnici křížem krážem a cesty byly za chvíli plné podkov. Děti se pro ty železné podkovy shýbly, aby si je doma nad dveře pověsily pro štěstí, ale místo nich našly krásně do zlatova vypečené rohlíčky. Od té doby pečou lidé každý rok rohlíčky ve tvaru podkovy.
Martinský rohlík jako erotický symbol:
Martinské rohlíky se dávaly v některých krajích i jako výslužka čeledi, která odcházela ze služby. Jinde byla čeleď obdarována velkými buchtami plněnými povidly nebo mákem a v některých krajích však tyto rohy měly erotický symbol a děvčata je dávala mládencům, aby měli mužnou sílu. Na Milevsku dostával každý z „vandrující chasy“ při odchodu jeden velký zahybák z pšeničné mouky naplněné mákem a jeden zahybák žitný, uvnitř s povidly.
zdroj: archiv Antonín ViK a Č. Zíbrt: Od Ondřeje do vánoc. Český lid, 1927
vyobrazení: fotografie, autor: pekarnomanie.cz
