Počasí i podnebí jsou přirozeně proměnlivé, ovšem od dob průmyslové revoluce klima stále více ovlivňují lidé, což u nás poprvé, možná překvapivě, konstatovali vědci už v roce 1936. Rozdělili sucho na „nezaviněné“ (čistě meteorologické) a „zaviněné“. Tím poukázali na to, že člověk může svým hospodařením a technickými zásahy výrazně prohlubovat nedostatek vláhy v krajině.
Až do průmyslové epochy (přelom 18. a 19. století) se většina lidí živila zemědělstvím a jejich živobytí tak celoročně ovlivňovalo počasí a jeho extrémy – pozdní mrazy, bouřky, vichřice, kroupy, lijáky a povodně či sucha. Devastující účinky sucha často umocňují vedra a dopad na rolníky a pastevce býval o to horší, že zkáza nejčastěji udeřila v čase zemědělských prací od jara do podzimu. Způsobovala tak nejen výrazně nižší úrodu, ale mnohdy bránila i zasetí ozimu. Hlad a zvyšování cen potravin se tak přesouval i do dalšího roku, ruku v ruce s tím přicházely nemoci z bídy i znečištěné vody a rozsáhlé požáry, zkrátka hotové „Boží dopuštění“.
