Pověst ze Svídnicko-javorského knížectví. Odsud pocházela třetí manželka císaře a krále Karla IV., půvabná Anna Svídnická. Zastavme se tedy chvíli ve 14. století a poslechněme si příběh, který se ve městě dodnes vypravuje.
Za těch časů Svídnici vládl kníže Boleslav II. Malý, zvaný též Bolko. Knížete i jeho poddané tuze rmoutily záhadné události, které přinesly do ulic města obavy a strach.
Přímo uprostřed Svídnice, jen co by kamenem dohodil od hlavního náměstí, stávala starodávná studna. Chodívali k ní i lidé ze vzdálených koutů města, neboť vydávala vodu lahodnou jako to nejlepší víno. Za časných jiter se ke studni vydávaly i děvečky a služebné, aby vodu do domácností svých pánů přinesly. Jednoho dne se však mladé dívky náhle začaly ztrácet. Odcházely jako vždy se džberem ke studni pro vodu a pak už je nikdo nikdy neviděl – jako by se po nich slehla zem. Brzy na to přišla další pohroma! Studna vyschla – voda z ní zmizela a okov se zdola vracel zcela prázdný. Vystrašení měšťané se obrátili na starou vědmu, aby jim pověděla, kdo nebo co za těmi záhadami stojí. Její odpověď všem vyrazila dech: „Na dně studny se usadil děsivý tvor, bazilišek! To on stahuje nebohé oběti k sobě dolů, to on vysává všechnu vodu!“
Říká se, že se bazilišek líhne z vejce sedmiletého kohouta sneseného ve chvíli, kdy na obloze září nejjasnější hvězda Sirius. Strašlivé stvoření má kohoutí hlavu, dračí křídla, hadí ocas a tělo pokryté šupinami. Svým ohnivým dechem bazilišek rozbíjí skály a spaluje vše kolem na troud, jeho mocný jed hubí veškeré živé bytosti.
„Co si nyní počneme?“ ptali se nešťastní Svídničtí. Jednoho dne se ke knížeti donesly zvěsti, že v místním vězení čeká jakýsi mladý odsouzenec na smrt, snad loupeživý rytíř, který by mohl městu pomoci. Před žalářníky se totiž vychloubal, že ví, jak nad baziliškem vyzrát a studnu zase oživit. Boleslav si nechal vězně přivést a řekl mu rozhodným hlasem: „Když nás té odporné stvůry zbavíš, dostaneš milost a budeš opět svobodný. A nejen to, ještě se ti bohatě odměním!“ Rytíř se hluboce uklonil a pravil: „Můj kníže, s baziliškem se utkám, bude ale zapotřebí, abys mi k tomu souboji nechal zhotovit zvláštní brnění.“ Vladař naň pátravě upřel zrak: „Jaké brnění?“ - „Takové, aby jeho povrch byl všecek pokryt malými zrcadly!“ odvětil odsouzenec.
Ten vskutku zvláštní požadavek kníže nakonec vyplnil a rytíř oděný do nezvyklé zbroje se s mečem spustil dolů do studny. Krev mu div neztuhla v žilách, když se ze tmy vynořil rozběsněný bazilišek. Promyšlený plán ale naštěstí vyšel! Mladý muž totiž nebyl jediný, kdo se v tu chvíli zděsil. Jakmile nestvůra spatřila v jeho zrcadlovém brnění svůj strašlivý zjev, sama hrůzou jako by zkameněla! Toho odvážný rytíř využil a jediným máchnutím meče baziliška rozťal v půli. Celá Svídnice si oddychla a lidé svého zachránce ze samé radosti nesli na ramenou až přímo před knížete. Šťastný Boleslav dodržel svůj slib a mladému hrdinovi dal nejen svobodu, ale i štědrou odměnu.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
https://www.pokladnicezazitku.cz/o-straslivem-baziliskovi/
Přešla staletí, baziliškové jsou ti tam a Svídnice tu stojí dál – krásná, ba výstavní. Už při příjezdu do města zdálky uvidíte věž gotické katedrály sv. Stanislava a sv. Václava, která je se svými 103 metry nejvyšší ve Slezsku. Návštěvníky z celého světa láká do Svídnice především majestátní kostel Míru, památka tak jedinečná, že si vysloužila zápis na seznam světového dědictví UNESCO. Vynechat byste neměli ani procházku po hlavním náměstí. Dominuje mu budova radnice s věží, odkud se vám naskytne opravdu krásný výhled na město se staletou historií. Přijeďte se o tom přesvědčit, Svídnice vám otevírá své brány dokořán!
