O Štědrém dnu na našem venkově - ráno – vyprávění z časů, kdy se hezky žilo, když veselo bylo. (kolem roku 1880 a možná ještě dříve)
Tvůrce známé sbírky básnické K. J. Erben nazval Štědrý den svátkem tajemným. Myslím, že tomuto poetickému dnu takový název sluší plným právem. O Štědrém dnu slučuje se poezie roku církevního nejúžeji i nejladněji s tradicemi, z dob nejdávnějších. Náboženská opravdovost zde svorně kráčí s půvabnou naivností a jemností citu přerozmanitých obyčejů, v nichž se duchovní ráz našeho lidu jeví neméně stejně jako v písních a pohádkách. V tento den náš venkovan stýká se také nejtěsněji se vším, co z celé přírody nejblíže se ho týká a doufá, že se mu tajemné přírodní síly odvděčí a oznámí mu nejbližší budoucnost, po níž se opět a opět dotazuje.
Štědrý den je vlastně jako jiný den, kdy jakoby kouzlo prostíralo nad námi svou tajuplnou síť, nálada sváteční dostavuje se sama sebou. Děti vesnické, ať v chudinké chatrči, ať v bohatém statku selském, vstanou dnes jistě o hezkou chvíli dříve než jindy, touha a radost burcuje je z lože — a přece není pro ně uchystán nijaký »Ježíšek«, nečeká jich nijaký zvláštní dárek, jako děti městské. Ale nebylo by těžko uhodnout, kde jest z toho dne radost upřímnější.
