K polozapomenutým symbolům vánočního období patří purpura a její vůně, která dříve přinášela do příbytků našich prababiček sváteční atmosféru. Zvyk pálení jehličí a jiných vonných dřevin znali už naši prapředkové. Nesmíme také zapomenout na Kelty, kteří při svých magických obřadech používali vůně, které se uvolňovaly pálením doprovázené kouřem. Kdy se však poprvé objevila purpura tak, jak ji známe dnes, asi přesně nezjistíme. Rozhodně ji však znaly už naše praprababičky.
Počátek dnešního názvu – a možná i jejího složení – může souviset se vznikem výroby vonných směsí ve středověké Francii. Sušené vonné byliny a další ingredience se skladovaly v nádobách a sloužily k provonění a zlepšení prostředí obytných místností. Jednalo se dokonce o výsadu vyšších vrstev obyvatel. Směs se nazývala „pot – pourri“, a odtud je možné odvodit i název naší purpury. Rozdíl mezi „pot – pourri“ a „purpurou“ je ovšem jak v účelu použití, tak ve způsobu získání vonného efektu. Pot – pourri voní sama od sebe, takříkajíc „za studena“, zatím co plné aroma purpury nás opojí až po zahřátí.
Purpura je vlastně aromatická směs koření, složená z dřevěných smolných pilin nebo třísek a vonných bylin, která slouží k vytváření aromatických vůní a kouře. O Vánocích se klade na rozpálenou plotnu, směs se tak nasucho praží, a přitom se odpařuje aromatický kouř a vůně, která se také stala námětem jedné z nejznámějších novodobých vánočních písní od J. Suchého a J. Šlitra.
Tiše a ochotně purpura na plotně voní, stále voní,
nikdo si nevšímá, jak život mění se v dým.
Snad jenom v podkroví básníci bláhoví pro ni, slzy roní,
hrany ji odzvoní rampouchem křišťálovým.
Slunce se vynoří, hned však se k pohoří skloní, rychle skloní,
a pak se dostaví dlouhá a pokojná noc.
Tiše a ochotně purpura na plotně voní, stále voní,
po ní k nám vklouzlo to tajemné kouzlo Vánoc.
Tiše a ochotně purpura na plotně voní, stále voní,
voněla předloni, za rok snad zavoní zas . . .
Purpuru si lze namíchat i doma:
Například z těchto ingrediencí: hřebíček, skořice, muškátový oříšek, máta, levandule, meduňka, mateřídouška a tymián, rozmarýn, šalvěj, majoránka, anýz, jehličí, borůvkové, maliníkové, jahodníkové a ostružiníkové listy, eukalyptus atd.
Koření: hřebíček, jalovec, skořice, muškátový ořech, fenykl, anýz, kmín, badyán, se na polohrubo roztluče v moždíři (používáme mramorový) a promíchá v misce (ne plastové).
Byliny: máta, tymián, bazalka, dobromysl (oregano), rozmarýn, pelyněk, saturejka, šalvěj, majoránka, se přimíchají do rozdrceného koření a přidají se sušené okvětní lístky rostlin: šípkové a zahradní růže, měsíčku, chrpy, vřesu, mateřídoušky, heřmánku, levandule; rozemnuté sušené listy: borůvky, maliny, ostružiny, lesní jahody a čerstvé jehličí jedle.
Směs se promíchá a pokape přibližně 30 kapkami přírodní (!) silice jedle, pomeranče a skořice. Tři druhy přírodních silic jsou maximum, není třeba to s těmito aromatickými oleji přehánět. Samozřejmě nemusíte používat uvedené. Alternativou může být vanilka, borovice, máta, eukalypt, hřebíček apod. Vždy však kombinujte dva, maximálně tři druhy vzájemně ladících vůní. Opět promícháme, hotovu purpuru přesypeme do sklenice s uzávěrem a před použitím necháme alespoň dva týdny uležet.
Dnes má doma kamna opravdu jen málokdo, purpuru ale můžeme opatrně pálit i například na sklokeramické desce vařiče nastaveného na nízkou teplotu, nebo na železném plátu sporáku, raději však s použitím alobalu, jako podkladu pod bylinnou směs. I tak ji samozřejmě raději nenecháváme bez dozoru. Purpura se ale dá pálit i v nádobce aromalampy, kam normálně kapeme vonný olej do vody. Místnost nám provoní i pokud ji jen zahříváme na podložce na topení, navíc je to asi nejbezpečnější varianta. Purpura by neměla doslova hořet plamenem, ale jen mírně doutnat. Zahříváme a "pálíme" ji proto, že působením tepla se aromatické látky mnohem lépe uvolňují do vzduchu, efekt je proto mnohem výraznější.
Zdroj: Radek David – www.presspektrum.cz, a Stará Šumava a kousek Českého lesa
Foto: Radek David, Presspektrum
https://presspektrum.cz/2019/12/12/purpura-pravdepodobna-historie-tradicni-vune-ceskych-vanoc/
