Neobvyklá rýmovaná průpovídka: „Z ledu Alžběta má brod, u Kateřiny znám Ond.“ patří vlastně k našim nejstarším pranostikám, neboť je převzata z Korandova cisiojanu "Nové léto" z roku 1472. Účelem těchto staročeských veršovaných kalendářů bylo členění roku podle svátků, v našem případě se upozorňuje na listopadové světce Alžbětu (19.11.), Kateřinu (25.11.) a Ondřeje (30.11.).
Z pranostiky se však navíc podruhé během podzimu dozvídáme o výskytu ledu, tedy silnějších mrazů, poprvé to bylo na Martina (11.11.) S ohledem na letopočet pořekadla je ovšem nutné zvážit datum ve vztahu ke kalendářové reformě, která proběhla v roce 1582, po 4. říjnu nově následoval 15. říjen. Reforma je také známá jako přechod na gregoriánský kalendář. (Jan Munzar)
O cisiojanu:
Cisiojan byla mnemotechnická pomůcka k zapamatování nepohyblivých svátků v křesťanském kalendáři používaná ve středověku. V Čechách byl používaný od 13. století až do 17. století. Cisiojány měly formu obvykle sylabických dvojveršových básniček pro každý měsíc roku a jednotlivá slova cisiojanu začínala na počáteční slabiky názvů hlavních nepohyblivých svátků křesťanského roku. Cisiojany se užívaly v datovacích formulích k označení dne v roce. Bývalo uvedeno vždy několik slabik za sebou (aby se předešlo nejednoznačnosti). Datum se vztahovalo ke dni označovanému první slabikou.
Nejstarší dochovaný cisiojan (psaný ještě v latině) pochází z roku 1246 a vznikl na základě dřívějšího nedochovaného kalendáře olomouckého kostela. Nejstarší dochovaný český cisiojan pochází z roku 1260. Kromě českých a latinských jsou dochovány ještě cisiojány německé.
Cisioján na kalendářní desce pražského orloje zní takto:
- Leden – Obřezán Kristus, Mudrci jdou, zlato, drahou myrhu nesou; Antonína mráz pojímá, Pavel víru přijímá.
- Únor – Máš Hromnic, panno Důro, jdi do Školy, čas skůro; půjde brzo za tebou Petr, Matěj k posledou.
- Březen – Březen přináší podletí; čápi za Řehořem letí, Kedruta od Benedikta zvěstuje panně Krista.
- Duben – Duben se s Ambrožem bouří; z země se kouří. S Tiburcím trpí mile škodu Jiří v Markově provodu.
- Květen – Jakub kříž s Filipem našel, do lesa Pankrací s Žofkou šel, milostné jaro ztratil. Urban léto navrátil.
- Červen – Červen trávu kosívá, Medard deště mívá a Vít se trápí horkým vedrem i Jan Křtitel s bratrem Petrem.
- Červenec – Již Mářa, Prokop, Jan Hus, Kilián jdou žat; Markét rozeslán; vzali Elše, Mandě v čest. Jakub, Laděk s Martou jest.
- Srpen – Petr vsazen, Pán proměněn a Vávra pečen; v tom Matka do nebe jest vzata, drou Bartoně, hlava Jan sťata.
- Září – Jiljí podzim začína; Marije zrozena. Kříž výš. Lid s Lampertem, jež Matouš zahnal, v patách jde Vác, Michal.
- Říjen – Remigius hrozny sbírá, jež Viktor lisem svírá; Havel Luk. apoštolovi mráz přináší Šimonovi.
- Listopad – Všickni svatí jsou neradi, že Lid, Martin s Brikcím vadí, jimžto Běty, Marje přej; za Kateřinou jde Dřej.
- Prosinec – Po sněhu Bára s Mikulášem šla, v noci Lucka len předla; pověděl Tomáš trestán: Narodil se Kristus pán.
zdroj: Jan Munzar - Medardova kápě a Wikipedie
