K předvánoční poesii patřila na venkově návštěva „rorátů“, mší sloužených před rozedněním. Venku tma jako v ranci a lidé zachumlaní do teplých šatů s lucernami rozžatými kráčeli v ostrém větru do kostela, jehož okna ukazovala věřícím směr cesty. Poněvadž venkovský kostelík býval jen matně osvětlen, nosili si sebou návštěvníci chrámu sloupky. Byla to vlastně jediná dlouhá a tenká svíčka, někdy všelijak zbarvená, točená do klubíčka, nebo tvaru knížky. Sloupkem si věřící svítili v kostelních lavicích, aby mohli nahlédat do modliteb či do zpěvníků. Venku hučela fujavice a zde na místě božím bylo poklidno jako v závětří.
Roztavený vosk téměř neznatelně kanul na lavice, návštěvníci pobožnosti zbožně zpívali a varhany zněly v chrámovém přítmí tak, jako by hlas jejich přicházel z nebes. Skončila mše, dozněly varhany a zpěv věřících. Ve skupinách vycházeli účastníci adventní pobožnosti do kalného jitra prosincového dne. Sníh lehce popadával a v něm dýchala klidně a tiše naše vesnička. Pomalu se rozednívalo.
V době adventní, obyčejně v pondělí, vstávaly přástevnice třeba již hodinu po půlnoci, sešly se v některém stavení, předly jako o závod, kolovrátky jen vrčely a pak šly konečně „na rannou“ (roráty).
Babička vypravuje:
"Když byl advent, tu časně z rána, ještě za tmy, chodívali jsme do chrámu Páně na roráty do obce přespolní. Tatíček nosil lucernu, prošlapával nám cestu ve sněhu a my děti vesele jsme cupaly po bílém umrzlém sněhu. Nikdo nedbal mrazu, jenž spaloval tváře, ani "skřivánků" pod nohama vrzajících. Těšíce se, jak si v kostele v lavici zapálíme tenký voskový sloupek, měly jsme každá jiné barvy: červený, zelený, žlutý. Záhy se plnil útulný kostelík. Literáci předzpěvovali z velikých kancionálů a melodie jejich prostých písní padaly v posvátném pološeru tak mile do duše. Jakási radostná touha plnila hruď, zapomínalo se všech útrap, když zazněly varhany a ze zanícených srdcí plynul zpěv; „Ejhle, Vykupitel přijde...“
"Vstávali jsme za časného jitra, tu nám pak ta denní práce šla po celý den pěkně od ruky, a jak jsme se těšívaly na ranní roráty, tak opět i večery byly neméně pěkné. Sesedli se lidé kolem teplých kamen, ženské na přeslici len předly nebo se dralo peří, při čemž vypravovaly se pohádky, takové hezké a zajímavé. Proto také já ráda vám je vždycky vypravuji, abyste i vy ve stáří měly se nač rozpomínati."
