Jedna z legend o světci Martinovi z něj dělá i patrona vinařů a stačilo mu k tomu docela málo, prý mněl zasadit v Tours zázračný vinný keř. V zemích s vinařskými oblastmi bylo na sv. Martina zvykem ochutnávat nové víno. Středověké úrokové knihy z německých a švýcarských vinařských oblastí uvádí, že vinaři odváděli vrchnosti, klášterům, kostelům a kněžím úroky z vína. Sebastian Frank ve svém díle „Weltbuch” (r. 1542) uvádí, že Frankové: „Především holdují svátému Martinu dobrým vínem, chlastají do plna a nešťastný dům, kde by neměli na tu noc husu na stole. Tu načínají nové víno, které dosud uchovávali.”
Ve württemberských klášterech preláti podělovali martinským vínem veškeré obyvatelstvo: například v proboštství Nellingen obdržel každý leník jeden žejdlík, každý stařec a každá žena půl žejdlíku a každý pacholek, děvečka a dítě (dokonce i novorozeně v kolébce) čtvrt žejdlíku. Obdobně se tak dělo v 18. století ve městě Hanau, kde měšťané Starého města každoročně obdrželi (na památku vyhnaných mohučských úředníků a žoldáků o martinské noci v roce 1419) žejdlík martinského vína ze zámeckých sklepů nebo ve městě Schmalkalden, kde se rozděloval vinný mošt všem úředníkům, pastevcům, omývačce mrtvol a na obou chlapeckých školách. Jinde zase věřili, že sv. Martin proměňuje mošt na víno. V Halle an der Saale stavěly děti o martinské noci džbán s vodou do saliny, který pak rodiče tajně naplnili moštem a k němu přikládali martinský rohlík.
