Pojmenování ve slovanských jazycích vzniklo přetlumočením starého latinského označení "nativitas Domini nostri Jesu Christi" neboli "narození Pána našeho Ježíše Krista", ostatně i francouzské pojmenování "noel" pochází z latinského "natalis" (den narození) a anglické označení svátků "Christmas" je rovněž spjato s křesťanstvím, protože se odvozuje od latinského "missa" neboli mše. Německé pojmenování "Weihnachten" pochází ze středohornoněmeckého "zu den wihen nahten", což značí "v posvátných nocích či za posvátných nocí", staroněmecky vyjádřeno složeninou "wihnahten" (Wiha - světit, Nacht -noc = Svatá noc")
Český výraz „Vánoce“ má zřejmou souvislost se staroněmeckým „Wihnahten“ (nyní Weihnachten). V českých zemích se pro označení Vánoc používaly také výrazy Svatonoc, Svatá noc a čas svatonoční. Machkův etymologický slovník uvádí staroněmecký tvar winnahten a soudí, že k převzetí muselo dojít ještě v předcyrilometodějské době.
Jiní autoři soudí, že výraz Vánoce ve své lidové povaze pochází z nejranějších dob křesťanství u nás a měl souvislost s větším počtem posvátných nocí už v pohanské době. Stará čeština užívala výraz "vánocě". Po příchodu křesťanství byl možná už tak hluboce vrytý do podvědomí lidí, že se v naší slovní zásobě uchoval dodnes.
