Oslavy příchodu nového roku provázejí lidstvo od pradávna, ale datum, na který Nový rok připadal se postupem času měnilo. U tradičních zemědělských kultur přicházel nový rok s novým vegetačním obdobím, tedy s jarem. Až v roce 46 před našim letopočtem zavedl římský císař Julius Ceasar tzv. juliánský kalendář, s ním jsou doloženy lednové kalendy tedy bujaré oslavy přicházejícího nového roku spojené s hostinami a vzájemným obdarováváním. Juliánský kalendář převzala i křesťanská církev, ale za první den roku označila až 6. leden, tedy den Zjevení Páně, který dnes známe pod lidovým označením Tři králové.
V polovině 4. století se začátek nového roku přesunul na 25. prosinec. Nový rok se tak připojil k oslavám narození Ježíše Krista a měl pomoci s potlačením předkřesťanských oslav zimního slunovratu, které byly stejně jako všechny ostatní pohanské svátky trnem v oku křesťanské církvi. Boží hod vánoční tak sloužil jako počátek nového roku až do obecného přijetí gregoriánského kalendáře, který zavedl v roce 1582 papež Řehoř IIX., ten ustanovil jako nový rok 1. leden.
