Podle staročeského kalendáře se rok nerozděluje na čtyři roční období, nýbrž na osm. Léto podle něj končilo 15. srpna svátkem Nanebevzetí Panny Marie a 16. srpen již náležel ročnímu období, které naši předkové nazývali polétí: „Na Nanebevzetí léto odletí." Na Panny Marie Nanebevzetí první vlaštovky od nás letí.“
Doba nejparnějších dnů v roce bývá v lidové meteorologii vymezována tzv. vrcholným létem. Často také bylo toto období označováno pojmem ze středověké astrologie – psí dny. „V psí dny očekávej veliká parna a bouře.“ „Dlouhé psí dny – krátké žně.“ „Když léto spěje v psí dny, znamená to, že se Slunce obrací již k zimě.“ V dlouhodobém průměru teploty překračují i běžné „letní“ hodnoty. V kronikách našich obcí se k psím dnům často pojí kuriózní zápisy o značném fyzickém vypětí lidí pracujících na polích, např. omdlévání ženců a v důsledku vysokých teplot se místy v tomto období nesloužily ani mše. (Zdeněk Vašků, Velký pranostikon)
Psí dny trvají cca od 15.7. do cca 11.8. Podle některých starých kalendárií začínalo období psích dnů již markétským létem (od cca 8.7. do 15.7.). Opakem těchto horkých psích dnů jsou studené psí dny, které jsou v období (od cca 8. do 30. ledna).
Psí dny za své pojmenování vděčí nejjasnější hvězdě oblohy - Siriu (Psí hvězdě) ze souhvězdí Velkého psa (Canis Maior). Sirius byl zejména u starověkých civilizací Mezopotámie, ale i v Egyptě, Střední Asii a přirozeně ve starověkém Řecku a Římě jedním z nejpozorovanějších nebeských těles. Zatímco pro nás je v současné době Sirius hvězdou zimní, Římanům, někdy před počátkem našeho letopočtu se Sirius objevoval na obloze právě v období letních veder. Staří Římané termínem dies caniculares (česky psí dny) označovali právě toto nejteplejší období roku. V těchto horkých dnech se přestalo pracovat i obchodovat a nastalo období klidu. Tehdy šlo o období největšího letního vedra od 23. července do 23. srpna. Ještě můžeme dodat, že název canicula (kanikula, kanikuly) pro psí dny je živý ještě ve slovenštině a slyšíme ho i v ruském pojmu kanikuly, znamenajícím prázdniny. (Zdeněk Vašků)
Ze starých kronik:
L.P. 1613, semestrálné oddíly tedy byly jen období časová. Zimní začínal se 18. října v den sv. Lukáše. Dva dni před tím, v den sv. Havla měl skončiti se běh letní, jehož počátek byl o sv. Jiří v dubnu. Hlavní prázdniny byly dle starého řádu šestinedělní; byly od poloviny července až do sv. Bartoloměje (24.8.). Nazývali se vacationes, také „psí dni", dies caniculares. Píše r. 1613 hrabě Šlik mistrům, že o psích dnech na všech akademiích upouští se od studií, a mistři mu odvetou vykládají, že tak se děje, aby duch studentů tesklivostí jatý nezoufal nad učením a nestrašil se práce literní. Který horlivý docent nechtěl přestat čísti v polou července, mohl dle starého řádu přednášeti ještě o deset dní dál, až do sv. Jakuba (25.7.), ale pak musil přestati pod trestem. (O životě na vysokých školách pražských XV. a XVI. století)
Pranostiky k psím dnům:
- Psí hvězda vzbuzuje vedro. (J. A. Komenský, r. 1631)·
- Když se slunce obrací k zimě, léto spěje v psí dny.·
- Když slunce ubývá, léto spěje v psí dny.
- V psí dny očekávej veliká parna a bouře.
- Pod psem těžce jest léčiti, neb psí dny zabraňují lékařství.
- V psích dnech i déšť pálí.
- Psí dny - psí bouře.
- Jestli mravenci svá hnízda v psí dny nad obyčej vyšší a širší dělají, předznamenávají studenou a časnou zimu.
- Jsou-li psí dny jasné a svítí-li pěkně hvězdy, nastane pěkné počasí a budou pohodlné žně.
- Červenec žeň žita a psí dny skýtá.
- Dlouhé psí dny – krátké žně.
- V psích dnech slunce ani v srpnu nezahálí.
- Srpen v psích dnech je parný, po psích dnech čas od času větrný a chladný.
O psích dnech v české literatuře:
- Snad bych tu měl schválně dodat ještě jednu „kalendářně" zajímavou věc: že totiž my Čechové máme rok co rok o jedny „psí dny" více než každý národ ve světě. My Čechové máme nejen horké psí dny, od 24. července až do 24. srpna, nýbrž i studené psí dny, hned na počátku ledna — my Čechové máme psí dny v zimě v létě. Dr. Hanuš vidí v tom „humor našeho lidu". (Jan Neruda, Drobné klepy)
- Zde je nutno učiniti zmínku o poznámce, týkající se psích dnů. Tyto psí dny spadají v našich dobách na nejteplejší dny léta, ale zde se tím míní něco zcela jiného. Psí hvězda čili Sirius byla zasvěcena v Egyptě Anubisovi, totiž Bohu mrtvých, který, jak známo, byl zobrazován s psí hlavou. Tento Anubis, nebo-li podle řeckého Cerberus, je strážcem podsvětí a jeho přítomnost ohlásí se každému žákovi jenž při svém vývoji vstupuje do pekla, způsobem neomylným. (K. Weinfurter, Ohnivý keř, 1923)
- Přišel. Oklepal, poslechl tep srdce, dech plic. „Zítra bude lépe, dnes je horko.“ Professor pohlédl mu tázavě ve tvář. Lékař rozuměl pátravému pohledu. S úsměvem dí: „Netřeba se bát, pane professore. Jsme v psích dnech. Člověk, který je zdravý jako tuřín, nemůže dobře dýchat, a podívejte se, jak mně tepna bije, jistě že sto tepů za minutu a jsem zdráv jako ryba.“ Professor zavrtěl hlavou. (Alois Adlof, Nalezené poklady, 1903)
zdroj: knižní archiv Antonín Vik, kniha Velký pranostikon - Zdeněk Vašků
kniha: Medardova kápě - RNDr. Jan Munzar, CSc.
vyobrazení: obraz, autor František Zavřel (1891)
