Medardovské deště a hlava Bradáče, co měly společného?
Každý uzná, že nelze obhájit domněnky zděděné po našich předcích, že teprve po smrti sv. Medarda (r. 561) se tento den stal kritickým a obávaným, to je nepopiratelně vybájeno ze zbožné legendy. Pršelo často již před narozením sv. Medarda, pršelo vždy, i když příroda na to byla více či méně připravená a bude tomu tak na věky. Poněvadž naši předci bedlivě sledovali úkazy opakující se v určitých dobách, nemohlo ujít jejich pozornosti, že právě v prvních dnech červnových okolo sv. Medarda, někdy dokonce zrovna v ten den přicházel vydatný déšť. Neumějíce si to pak vysvětlit, navázali své pozorování k legendě a pověře, jako by déšť toho dne měl vzápětí vyvolat deště trvající delší dobu.
Podle měření meteorologické stanice v pražském Klementinu se vůbec srážkově nejbohatší "Medard" vyskytl v roce 1818. Tehdy za celé medardovské období v Praze napršelo úctyhodných 342 mm srážek, což je 2,25krát více, nežli naprší v průměrných létech. Období, kdy zase napršelo nejméně srážek byly léta 1893, 1840, 1865 (text níže) a 1816. V těchto rocích za celé medardovské období srážkový úhrn nepřevýšil ani 5 mm.
Také je z Klementinu doloženo, že nejdelší souvislé období srážek bylo "pouze" 22 dní, ale ne po Medardu, ale od 27.6. do 17.7. 1954.
