Druhý den ráno, když si poutníci před kostelem shromáždění ruce podávali, obyčejnými slovy se vítali: „Odpusťme si“, neboť šli ke stolu Páně.
Po kostele šli se všichni do lázní vykoupat, při čemž si starší ženy a muži dávali obyčejně baňky sázet, to patřilo k celku. Po koupeli kupovalo se pouti. Panímáma nakupovala celé balíky obrázků, růženců, figurek a rozličných jiných dárků. »Mám tu čeládku, přijdou mléči, každý kouká, abych mu dala pouti,« povídala babičce. Vedle babičky stála stará Fousková, také babička, ráda byla by koupila klokočový růženec, ale když jí řekl kupec, že stojí dvacet krejcarů dobrých peněz, smutně ho položila zase na krám, pravíc, že je drahý. — »Drahý, ten drahý,« rozhorlil se kupec; »to jste neměla, osobo, jaktěživa klokočový růženec v ruce. Kupte si perníkový!« — »Inu, pantáto, jinému nebude drahý, ale mně je, poněvadž nemám víc než půl zlatého šajnu svého jmění.« — »Za to nekoupíte klokoč,« řekl kupec. Fousková odešla, ale babička šla za ní a povídala jí, aby s ní šla k jinému kupci, ten že má velmi laciné zboží. A vidíme — ten kupec dával všecko za pac, jak to babička sama chtěla, tak že Fousková za půl zlatého nejen klokočový růženec, ale i obrázky a jiné drobotiny dostala.
