Můra
Den ke dni už se krátí ten můj dech.
To těžká můra chodí ke mně v snech,
na samé srdce tiskne se a tlačí,
na samé srdce.
Den ke dni víc po kapkách krev mi pije,
k duši se lísá (srdce ztěžka bije!)
noc každou tak si pustě zapytlačí
na samém srdci.
Snad zaléhá to ke mně černý dým
těch továren, jež rozsety jsou kolem?
Což já to vím?
Jen cítím každou noc, jak dusí bolem,
tak hrozným bolem mne ta můra kletá,
když na víčka mi slétá
polibek snu.
Však málo dnů
už zůstalo mi k žití! —
Na horách slunce do strnisek svítí . . .
autor: Jarko Duriš, časopis Rozkvět, č. 20, 1908
vyobrazení: fotografie, www.pixabay.com,
