Období masopustu je spojené s maškarními zábavami, plesy a šibřinkami. Slovo šibřinky (napodobující prý štěbetání vrabců) bylo dle Jungmannova slovníku synonymem slov: frašky, šašky, žerty. Veselé maškarní sokolské zábavy takto pojmenoval a první setkání zorganizoval „sokol“ Jindřich Fügner. Šibřinky byly poprvé pořádány 22.2. 1865 v Praze a poté se brzy rozšířily po celých Čechách. Od té doby se tato zábava konala vždy v čase masopustních veselí.
Šibřinky se rychle staly nedílnou součástí pražského společenského dění. „Tyto české maškarní plesy sokolské měly od svého počátku nesmírnou, přímo kouzelnou přitažlivost. I jinak už bylo tehdy plesů dost, ale pověst o veselém reji šibřinkovém brzy tak se rozšířila, že kdekdo chtěl jich být účasten,“ napsal ve svých vzpomínkách spisovatel Ignát Herrmann s tím, že na pražské šibřinky jezdili ve velkém počtu i venkovští zámožní statkáři, lesníci, úředníci z panství a továrníci se svými manželkami a dcerami. Šibřinky měly většinou nějaký ráz, dnes bychom řekli spíše téma. Například: V pekle, V říši loutek, V cirku, Moravské hody, Olympijské hry a další. Tímto tématem se řídilo nejen oblečení návštěvníků, ale i motivy pozvánek na kterých bylo zdůrazněno, že každý musí přijít maskován, dále výzdoby nebo speciálně vyráběných kulis, jejichž autory bývali vynikající výtvarníci své doby. Na programu šibřinek (především na počátku minulého století) nebýval jen tanec, ale i zpěvy, deklamace, „průvod masek při magickém osvětlení“ a půlnoční humoristické scénky v podání divadelních ochotníků. Značná pozornost byla věnována také hudbě.
